ČISTÁ ZVÍŘATA

„Mluvte k synům Izraelským, řkouce: Tito jsou živočichové, kteréž jísti budete ze všech hovad, kteráž jsou na zemi.“ (Lev 11:2)

Ježíš řekl: „Jezte mne.“ Tím narážíme na následující princip: du­chovní organizmus do sebe může vstřebat a pojmout věci, které jsou životem a zdravím. Eva padla, když uvěřila ďáblově lži. Měla obecen­ství se satanem a ochutnala smrt. ODPADLA OD VĚDOMÍ BOHA K VĚDOMÍ SAMA SEBE, od života ke smrti. V součas­ném zmatku má občas člověk potíže odlišit věci, které jsou z Boha a Krista, od těch, které tak pouze vypadají a mají nás oklamat a svést. Kristus se nám ukazuje mnoha způsoby a skrze zvláštní nádoby, a proto je pro nás nezbytné, abychom byli dostatečně vybaveni a poznali Jej.

„Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž zbírají z trní hrozny, aneb z bod­láčí fíky?“ (Mat 7:16) 

Jestliže nějaký člověk dělá velké zázraky a přitom nežije svatý život, pak jej neposuzujte podle zázraků, ale podle života, který žije. Vítězství v Duchu začíná vítězstvím nad svou vlastní duševní a těles­nou přirozeností.

JEDENÍ ČISTÝCH ZVÍŘAT

Když ve Starém zákoně narazíme na slovo „jíst“, musíme si uvědomit, že se jedná o obraz a nástin toho, kdy člověk přijímá a vstřebává nějaké duchovní působení přicházející z vnějšku. V tomto smyslu nyní rozumíme slovům v Leviticu 11:3.

„Všeliké hovado, kteréž má kopyta rozdělená, tak aby rozdvojená byla, a přežívá (přežvykuje), jísti budete.“

Celá lekce stánku je o tom, jak Bůh pracuje skrze lidské nádoby, aby přivedl na zem život. Příkaz, který jsme právě četli, nám ukazuje, jak máme zkoumat a hodnotit služebníky, kteří nám přinášejí nějaké slovo, dříve než to slovo vstřebáme. Klíčovými slovy jsou zde „pře­žvykovat“ a „rozdělená kopyta“. Přežvykují ti, kteří mluví slovo, a s rozdělenými kopyty, to jsou ti, kteří chodí ve slovu, jež káží. Jestliže služebník káže špatné slovo, svou chybu objeví, když v něm začne chodit. Jeho chyba vyjde najevo a bude všem zřejmá. Boží Slovo tedy požaduje, abychom byli účastni pouze toho člověka, ducha a slova, které je vyzkoušeno prací a každodenním životem těch, kteří ho káží.

„Rolník, který se namáhá, musí okusit úrodu jako první.“ (2Tim 2:6, NBK)
Člověk není vystrojen k tomu, aby kázal trpělivost, když žádnou nemá. Neláska nemůže kázat lásku. Neradost nemůže kázat radost, pokud se kázání nemá stát pouhým opakováním slov, aniž by bylo „mocí Boží ke spasení“. (Řím 1:16) V tomto verši apoštol Pavel používá řecké slovo „dynamis“, které značí výbušnou, explozivní moc Ducha svatého.

PŘEŽVYKOVÁNÍ

Není příhodnějšího slova nad „přežvykování“ k vyjádření a vy­světlení procesu slyšení Slova a rozvažování o něm v mysli, dokud se v nás nestane „tělem“. (Jan 1:14) Jsme tělo, které je tvořeno Slovem, takže jednoho dne budeme jako On – bu­deme živým Slovem zjeve­ným na zemi. Je třeba nějaký čas na to, abychom se stali svatými. To znamená, že je potřeba mnoho přežvykování PSANÉHO SLOVA, aby v nás bylo vyprodukováno ŽIVÉ SLOVO, aby se to, co je napsáno na stránkách Knihy, mohlo stát skutečným životem v nás.

ROZDVOJENÉ KOPYTO

Zvíře s rozdvojeným kopytem má kopyto rozpolcené na dvě části a má ho uzavřené do tvrdé hmoty. Takové zvíře chodí v bahně stejně dobře jako po kamenech a stěží se do kopyta zanese nějaká nemoc.

Rozdvojené kopyto značí duchovní chození, které je obuté „při­praveností kázat evangelium pokoje“. (Ef 6:15, NBK) Jeho dvě špičky (prsty) ukazují, že chůze je v rovnováze Ducha a Slova. Člověku, který chodí pouze v Duchu a nevěří v autoritu, autentičnost a věrohodnost Slova, hrozí, že mu satan někde po cestě podrazí nohy. Psané Slovo je rovnováha, kterou nám Bůh pro naše chození dal. Když církev začala přijímat dogmata a logické domněnky, které přidala ke Slovu a začala ho rozumově a bez Ducha vysvětlovat, tehdy zaznamenala úpadek svého duchovního života.

Mnozí učitelé Slova mají za to, že mohou k Bibli přidávat další slova, protože jak apoštol Jan řekl (Jan 21:25), Ježíš pronesl slova, která nejsou zapsána.

„Je ovšem i mnoho jiných věcí, které Ježíš udělal, které kdyby měly být vypsány každá zvlášť, mám za to, že by ani celý svět nemohl pojmout ty knihy, které by byly napsány.“ (NBK)

Jsou učitelé, kteří tvrdí, že stejně důležitá a věrohodná jsou i jiná slova a jiné bible. KVŮLI TÉTO VĚCI jsem šel k Pánovi pro odpověď, protože z rozumového hlediska je to závažná otázka.

BŮH KE MNĚ PROMLUVIL. Pán mi řekl: „To, co je napsáno v Bibli, je dostatečné pro tvé spasení.“ To pro mě byla plně uspokojivá odpověď, neboť zjišťuji, že jsme ještě ani neporozuměli tomu, co je napsáno, že se nám to teprve v hlubší míře otvírá a že ještě víc má při­jít. Je také pravda, co řekl apoštol Pavel:

„…ale snažně běžím, zda bych i uchvátiti mohl to, načež (k čemu) uchvácen jsem od Krista Ježíše.“ (Fil 3:12)

NEČISTÍ POSLOVÉ

Leviticus 11:4–8 mluví o přežvýkavých zvířatech, která jsou ne­čistá, přestože souhlasí se Slovem a přežvykují. Jestliže s přežvyková­ním nemají také rozdvojená kopyta, jsou NEČISTÁ. Zde máme základní lekci o rozlišování pozorováním. Člověk nemůže chodit ve Slovu jinak než skrze Božího Ducha. SATAN MŮŽE KÁZAT SLO-VO, ale ani on ani jeho andělé ani hříšný tělesný člověk nemohou ve SLOVU CHODIT. Člověk potřebuje v sobě mít Božího Ducha, aby ve Slově mohl skutečně chodit.

ŽÁDNÁ NAPODOBENINA

Jestliže napodobujeme Krista pouze svým chozením, pak nás Písmo připodobňuje k svini, která má rozpolcené kopyto, ale nerozli­šuje – nepřežvykuje potravu. Pokud kážeme správné Slovo, ale neži­jeme a nechodíme v tom, co kážeme, pak nás verš 4 připodobňuje k velbloudovi.

Bůh pro nás připravil hojné pastviny a ti, kdo poslouchají Boží Slovo, které je pro nás zjevenou Boží vůlí, poznají pravdu a tato pravda je vysvobodí. Existuje verš, který tuto myšlenku překrásně ilu­struje:

„Ježíš jim odpověděl a řekl: ,Mé učení není mé, ale Toho, který mě po­slal. Bude-li někdo CHTÍT konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe.‘“ (Jan 7:16–17, NBK)

Mějme na paměti, že slovo „jíst“ v duchovním smyslu znamená stát se jedno s tím, co jíme. Tak jako se naše těla sytí tím, že přijímají přirozenou potravu, která našim životům dodává energii, stejně tak se sytí duše duchovní potravou, která přichází buď z Boha, nebo odji­nud. Mnohokrát učinil Ježíš ve stejném výroku narážku jak na přiro­zený, tak na duchovní pokrm. Když byl na poušti pokoušen ďáblem, aby z kamenů učinil chleby, jedním slovem přesunul argument z při­rozené roviny do duchovní:

„I odpověděl jemu Ježíš, řka: Psánoť jest: Že ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem Božím.“ (Luk 4:4)

Podobná věc se stala při jiné příležitosti, kdy učedníci nechali Ježíše s ženou u samařské studny a odešli opatřit jídlo:

„Mezitím ho však učedníci prosili: ,Rabbi, najez se!‘ ale on jim řekl: ,Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte…Můj pokrm je, abych konal vůli Toho, který mě poslal, a dokončil jeho dílo.‘“ (Jan 4:31–32;34, NBK)

PODOBNOST S RYBOU

Lev 11:9 jmenuje DVĚ vlastnosti, které odlišují čistou rybu od nečisté. Čistá ryba musí mít ploutve a šupiny.

Ryba, která má šupiny, je jimi chráněna před vodou, a tak vlastně není součástí vody. Je to suchá ryba v mokrém prostředí. Dokonce její oči jsou před vodou chráněny jistým druhem „kontakt­ních“ čoček. Šupiny mají drsný povrch. To při plavání způsobuje určité tření, které tělo ryby zásobuje teplem. Získává tak teplo ze stu­dené vody. DUCHOVNĚ tato ryba představuje křesťana ve světě. Voda je obrazem světa a ryba je obrazem křesťana. Je ve světě, ale není ze světa. Takový křesťan je paradoxem, když čerpá dobro ze zlého prostředí. Je to teplokrevný živočich ve studeném prostředí, který dý­chá vzduch z vody. Pohybuje se ve vodě pomocí ploutví. Naproti tomu nečistá ryba plave po proudu a dopředu se dostává tak, že se svíjí a rozvíjí jako had.

VÍTĚZOVÉ

Ryba prorážející cestu vodami pomocí ploutví je typem křes­ťana, který vítězí nad světem. Ryba pohybující se po proudu hadím způsobem je typem člověka, který se pro postup musí nechat nést spolu se světem. To je nečisté. MĚJTE NEUSTÁLE NA PAMĚTI, že nemluvíme o PŘIROZENÉ POTRAVĚ, ALE O DUCHOVNÍCH PRINCIPECH. Pro ty, kteří o těchto věcech uvažují v přirozeném, uvádím následující pasáž z Písma:

„Duch však výslovně říká, že v posledních časech někteří odstoupí od víry, naslouchajíce bludným duchům a učením démonů. Pokrytecky mluví lež, mají cejchované svědomí, brání lidem vstupovat do manželství, přikazují zdržovat se pokrmů, které Bůh stvořil, aby je ti, kdo věří a poznali pravdu, s vděčností užívali. Vždyť veškeré Boží stvoření je dobré a nic, co se přijímá s díkůčiněním, se nemá odmítat, neboť se to posvěcuje Božím slovem a mod-lit­bou.“ (1Tim 4:1–5, NBK)

DUCHOVNÍ, ALE OHAVNÍ

I mezi duchovními lidmi jsou takoví, s nimiž bychom neměli mít obecenství. V Leviticu 11:13 jsou popsáni jako OHAVNÉ PTACTVO. Tito ptáci se staví na odpor zákonům zemské přitažlivosti a pohybují se nad zemí. Nejsou vázáni k zemi, jsou DUCHOVNÍ.

Jsou rozděleni do čtyř kategorií:

1) dravci;
2) ptactvo živící se zdechlinami – mrchožrouti;
3) noční ptáci;
4) ptáci chodící po čtyřech.

1) LIDŠTÍ DRAVCI

Ptáci, kteří přepadávají svou kořist, jsou obrazem duchovních mužů a žen, kteří nemají SHODNÝ MOTIV ke kázání evangelia. Ti, kteří káží evangelium z jiných motivů, než je činit vůli Otce, vykořis­ťují Boží lid. Používají Boží lid a evangelium jako PROSTŘEDEK k tomu, aby naplňovali své ambice v jiných oblastech. Apoštol Pavel řekl pravdu v 1. Korintským 9:9–10 (NBK):

„V Mojžíšově zákoně je přece napsáno: ,Mlátícímu volu nezavážeš ústa.‘ Má snad Bůh starost o voly? Anebo to říká spíše kvůli nám?“

A v 1. Timoteovi 5:18 cituje rovněž Deuteronomium 25:4.

„Mlátícímu volu nezavážeš ústa.“

Fráze „má snad Bůh starost o voly“ jednoduše znamená, že Bůh nenapsal Bibli pro voly.

TÍMTO VŠAK „VŮL“ NEZÍSKÁVÁ PRÁVO NA VLASTNICTVÍ POLE (církve), jak to vykládají někteří kazatelé.

VELKÝ BYZNYS

Každý obchod nabízí zboží nebo službu, které přinášejí zisk. Zbožím DRAVCŮ jsou Boží lidé. Kupují a prodávají je a používají je jako ovce pro užitek. Jedí jejich maso, stříhají je, jejich vlnu prodávají a vydělávají na nich. Drží je v temnotě jako své rukojmí. Ve skuteč­nosti kupují a prodávají „lidské duše“. (viz Zj 18:13)

SYCENÍ SE KRISTEM

Kdyby se Boží lid sytil krví a tělem Ježíše Krista, jeho duchovní energie by byla tak velká, že by své věznitele přemohl a osvobodil se. Ale dravčí služebnosti dbají na to, aby se lid nedostal ke Kristu. Poskytují mu falešný duchovní pokrm, který jeho energii vysává. Pří­kladem je katolické učení „transsubstanciace“ (přepodstatnění), které ochuzuje věřícího o pravý vztah s Kristem. Toto učení říká, že věřící má podíl na ztělesněném Kristu skrze požehnání služebníka, když při eucharistii přijímá chléb (a víno).

Nemáme zde dost prostoru, abychom odhalovali všelijaké triky, programy, zahradní večírky, Vánoce, Velikonoce, den sv. Valentina, Halloween (večer před svátkem Všech svatých), svatý ten a onen, bingo párty, rockové nedělní školy, kantáty, svátky lásky a další ba­bylónská schémata na získávání peněz. Jsme si jisti, že o nich víte mnohem více, než jsme tu zmínili. Když chodíte ve světle, temnota se stane ještě temnější. Nedívejte se na temnotu, nepřebý­vejte pod jaký­mikoliv jejími formami, ale dívejte se zpříma na světlo, a stanete se syny světla.

2) Ptactvo živící se zdechlinami – mrchožrouti

Mrchožrouti se živí mrtvým nebo rozpadajícím se masem. Písmo říká, že bychom neměli jíst ptáky živící se zdechlinami. „Nečistí budou vám.“ Jedná se tu o duchovní význam. Duchovně Bůh svému lidu říká: „Nemějte obecenství, nečiňte se součástí těch, kteří se živí mrtvými věcmi.“ Život přichází od Boha. Nemůžeme se sytit mrt­vými věcmi a přitom vydávat život. I přirození ptáci mají mezi sebou jistý druh rozdělení (segregace) na základě stravy, kterou přijímají. Holubi se živí obilím a bobulemi, vrány žerou mršiny. Nemohou spolu mít obecenství, protože jídlo jedněch by bylo odporné pro druhé.

Církve a skupiny jsou v mnoha případech rozděleny kvůli slovu, které je mezi nimi kázáno. LIDSKÁ UČENÍ přinesla Božímu lidu zpustošení a zničení tím, že jej rozdělila. Jakmile se začneme sytit Kristem, automaticky se spolu shromáždíme pod jednu HLAVU.

Okolo nás se pohybuje ve jménu evangelia spousta ZDECHLIN. Věřící by se neměl zapojovat do ničeho, co mu nepřináší duchovní ži­vot. Některá učení církví nejsou nic jiného než UČENÍ ROZDĚLENÍ, která hledají hnidy. Jejich cílem je přetáhnout lidi z jiných skupin do své vlastní. Tato učení v sobě nemají žádný život. ŽIVOT můžeme po­psat jako něco, co se line a vyzařuje z Boha a co způsobuje, že věřící nese OVOCE DUCHA. Syťte se vším, co promění vaši přirozenost v přirozenost Kristovu, vaši mysl v mysl Kristovu, vaše emoce v emo-ce Kristovy, vaši vůli ve vůli Boží a vaše touhy v touhy Kristovy. To je živý pokrm.

DUCHOVNÍ ODPADKOVÉ KOŠE

Když vám někdo o jiné osobě sděluje nedobré věci a řekne vám, abyste si to nechali pro sebe, pak takový člověk svazuje vaši povinnost před Bohem. Takový člověk vás klade pod vliv démonského ducha zaměřeného proti vašemu bratrovi a zároveň vás VYUŽÍVÁ JAKO ODPADKOVÝ KOŠ, do něhož vyhazuje duchovní smetí. Nedopusťte to. Buď ho neposlouchejte, anebo, když vás přelstil a vy už ho po-sloucháte, skončete to způsobem, který máme popsaný v Matoušovi 18:15–17. 1) Povězte mu o jeho chybě v soukromí. 2) Je-li to bez-výsledné, pak s ním promluvte za přítomnosti svědků. 3) Jestliže ani to nevede k žádnému výsledku, řekněte to církvi. Zeptáte se: „Jaké církvi?“ Shro­máždění nebo skupině vyvolených svatých, skutečných svatých. 4) Pokud ani potom nedojde ke změně, pak taková osoba neuznává Boží autoritu na zemi, a tak se za něj modlete jako za hříšníka, projevte mu svou lásku a vydejte ho soudu, který na něj zcela jistě dopadne, aby jej přivedl zpět k Bohu. TO JE ZPŮSOB, JAK JEDNAT SE SME­TÍM. Pokud někdo nechce být tímto způsobem v budoucnu odhalen, nebude k vám chodit s věcmi namířenými proti Božímu lidu.

STRÁŽNÝ BRATRA SVÉHO

Pokud nasloucháte klepům a pomluvám na adresu Božího lidu a je-li to, co jste slyšeli, pravda, pak se okamžitě stáváte zodpověd­nými pomoci těm, o nichž se mluvilo, k pokání. Pokud se ukáže, že fámy nejsou pravdivé, pak by křesťané, kteří je šíří, měli být voláni k zod­povědnosti.

3) Noční ptáci

Noční ptáci jsou většinou dravci, ale navíc mají jednu schop­nost – vidět ve tmě. Tato schopnost, ačkoli je výhodou v noci, je nevý­hodou v denní době. Proto tento pták obrací naruby svůj životní rytmus – spí ve dne, a loví v noci. Duchovní význam, uplatněný na dravce, zde zůstává stejný. Tato osoba je schopna mít velký vhled do věcí týkajících se tělesnosti a zlých duchů, ale není schopna vidět ani ty nejmenší věci ve světle evangelia Ježíše Krista. Leviticus 11:16–17 popisuje takové lidi jako: „pštrosa, sovu, racka a různé druhy sokolů, sýčka, kormorána a výra.“ (NBK)

Tato skupina lidí zahrnuje současné hadače z ruky, čtenáře ho­roskopů a některé proroky, kteří vydávají proroctví o stavu světa, aniž by jej viděli ve světle Božího Slova a aniž by svými proroctvími Bo­žímu lidu přinášeli vysvobození. To zahrnuje i ty, kteří ve jménu Ježíše prorokují lži.

Proroctví musí přinášet budování, povzbuzování a potěšování (1Kor 14:3). Kdyby izraelský král Achab věřil a poslechl Micheášovo proroctví o své smrti, nemusel by v boji zemřít (1Král 22:28). Ačkoli toto proroctví bylo napomenutím hříšného monarchy, bylo zároveň povzbuzením k životu. Avšak stalo se smrtí, když ho král odmítl. Každé proroctví má vždy dvě stránky. Jednou je budování, povzbu­zování a potěšování, jejich odmítnutí však přináší soud. Bůh je světlo a Boží synové jsou schopni vidět ve světle. Vize, které Bůh dává, jsou určeny k pozdvihnutí Těla Kristova, takže všechny vize, jejichž cílem není budování Boží lidu, nejsou z Boha. Někteří z nás máme vize, které radí, jak se stát lepším obchodníkem, jak zbohatnout atd. Tyto vize jsou tělesné a nepřicházejí od Boha, JESTLIŽE nejsou určeny k tomu, aby se Boží lid stal duchovnějším. Lidé, kteří jsou odborníky na vidění ve tmě (což jsou věci, které se netý­kají Kristova života), jsou v Leviticu 11 označeni jako noční ptáci – duchovní, ale nikoli zbožní.

4) Ptáci chodící po čtyřech

„Všeliký zeměplaz křídla mající, kterýž na čtyřech nohách chodí, v ohavnosti míti budete.“ (Lev 11:20)

Tato analogie poukazuje na neschopnost okřídleného stvoření létat. Je to obraz křesťana, který by měl být duchovní, ale není. Nemů­že překonat zákon zemské přitažlivosti a pozvednout se nad zem pro jakousi vadu ve své přirozenosti. Bůh říká, že takový křesťan je ohav­ností. V této kategorii nalézáme všechny tělesné křesťany, kteří si vytvořili učení pro svou tělesnost, takže o sobě říkají, že se mají dobře, skvěle, aniž by v sobě měli nějaký duchovní život. To zahrnuje i ty, kteří říkají, že Bůh je duch, ale přesto odmítají přijmout naplnění Du­chem svatým a svým životem a cho­váním zapírají Boží nadpřirozenou moc.

V 21. verši je uvedena jedna výjimka a bude pro nás dobré, když si jí povšimneme:

„A však ze všelikého zeměplazu křídla majícího, kterýž na čtyřech no­hách chodí, jísti budete ty, kteříž mají stehénka na nohách svých, aby skákali na nich po zemi.“

Verš 22 vyjmenovává kobylky, cvrčky, brouky, sarančata a ko­níky podle jejich druhu.

Zde je nám ukázáno, že jsou i takoví, kteří nejsou schopni zůstá­vat nahoře v Božích věcech neboli v Duchu, ale my je nemáme odmí­tat, protože budou schopni duchovně přežít, až budou vstřebáni do Těla Kristova. Zmínka o Těle Kristově není odka­zem na skupinu nebo církevní organizaci, ale tělo lidí, kteří vstoupili do Krista skrze smrt svému já a smrt hříchu. Boží Duch je vekřtil do Těla Kristova. TOTO NENÍ VODNÍ KŘEST NEBO KŘEST V DUCHU SVATÉM, ALE PONOŘENÍ ČLOVĚKA DO TAJEMNÉHO TĚLA KRISTOVA SKRZE DUCHA SVATÉHO.

ZEMĚPLAZI

Všichni zeměplazi (plazící se zvířata) jsou symbolem tělesného a nespaseného člo­věka. Křesťané by neměli vstupovat do manželství s nespaseným partnerem. Určitá část křesťanstva věří, že vzít si nevě-ří­cího není dokonalá Boží vůle. Zjišťujeme, že ovce je čisté zvíře, ale nemá žádný svazek s krávou, stejně jako holub nemá svazek s kuřetem. Chceme-li dokonalou Boží vůli, pak musíme poslouchat Jeho ustanovení ve všech věcech. Neposlušní lidé nikdy nerozpoznají lidi, s nimiž mají mít obecenství, ani nerozpoznají pravé učení, protože nejprve je třeba poslouchat vůli Otce (Jan 7:16–17).

To neznamená, že s hříšníky nemáme mluvit a milovat je. Zna­mená to, že se s nimi nemáme stát jedno, ale máme je vést ke Kristu.