Noemova archa měla tři poschodí. Spodní poschodí představuje Boha Otce. Hlavním znakem spasení v tomto poschodí je zapečetění uvnitř i zvenčí smolou (Gen 6:14).

Druhé poschodí korábu je obrazem Ježíše Krista, Syna. Hlavním znakem spasení tohoto poschodí jsou dveře.

Třetí poschodí představuje Ducha svatého. Nejdůležitějším ry­sem spasení je zde okno směřující vzhůru do nebe.

ZAPEČETĚNÍ

Na místě je otázka: co je to zapečetění? Zapečetění chránilo archu ve vodách potopy, a chránilo tedy všechny, kdo byli na palubě. Bez zapečetění by nebylo spasení. Tento pojem je třeba prozkoumat podrobněji.

Noemova archa byla zapečetěna smolou a asfaltem (klí), které vznikly v lůně země. Bůh nenechal loď smolou zapečetit, dokud se nepřiblížil čas „vyplutí“. Čas zapečetění tedy úzce souvisí s časem potopy. Kromě Boha nikdo přesně nevěděl, kdy potopa nastane. Proto zapečetění archy musel řídit sám Bůh.

Mojžíšova archa (ošatka) by-la zhotovena z listí a větviček z řeky. Vyrobily ji ženy, Mojžíšova sestra a matka, které jsou obrazem církve. Ošatka neměla patra jako Noemova archa; na jejich místě byl pacholík – Mojžíš. To znamená, že pokud trup ošatky představuje Boha Otce s pečetí, pak Mojžíš je obrazem Syna a Ducha. SYN A DUCH jsou dva Boží svědkové na zemi. Mojžíš byl Božím svědkem v Egyptě. Byl svě­dectvím Izraelcům i Egypťanům. Zjevoval Hospo-dina pozoruhodným způsobem, ne tělesně, ale působením Ducha. Listí a větvičky z řeky představují TĚLO a lidstvo, stejně jako je tělo a lidstvo reprezentováno dřevem truhly smlouvy. Bůh používá lidstvo jako věc negativní, skrze níž zjevuje svou pozitivní přirozenost. Boží Synové jsou NEGATIV­NÍM DOBREM, odhalujícím přirozenost BOHA OTCE. Na druhé straně synové satana jsou NEGATIVNÍM ZLEM, které zjevuje přirozenost jejich otce, ďábla.

POZITIVNÍ DOBRO

Bůh je tedy pozitivní dobro a my, Jeho synové, jsme negativním dobrem. To je opak učení, které říká, že satan je protikladem Boha. Toto učení je mylné, protože tím vlastně říká, že se nám bez satana nemůže dařit. To je důvod, proč se nás Bůh chystá uvést do MILÉNIA, kdy bude satan a všechny jeho síly svázány a odděleny od lidské oblasti. Tehdy uvidíme některé lidi, jak si jsou svým vlastním satanem. Poznání dobrého a zlého je dostačující k tomu, aby si někteří lidé vy­brali dobro, a jiní zlo. Když Bůh poslal Ježíše Krista, aby spasil lidstvo, pouze nám tím dal příležitost k VYJÁDŘENÍ DOBRA V NÁS. Satan a hřích nás zotročili, a přestože jsme je nenáviděli, neměli jsme moc se jim vzepřít a porazit je. JEŽÍŠ NÁM NYNÍ DÁVÁ MOC ZVÍTĚZIT. Celá věc se teď obrátila. Bůh musí zdržovat člověka, aby se v ne-dostatku moudrosti a NEZRALOSTI nemohl podílet na plnosti moci. Kdybychom dnes měli volnou cestu a měli na to ener­gii, pak by­chom satana zničili a odpálili ho kamsi do neobyvatelné oblasti. To by však zmařilo Boží plán, kterým není pouze zničit ďábla, ALE zničit hřích a jeho schopnost působení JEDNOU PROVŽDY A NAVĚKY a pře-moci smrt pro všechna Boží stvoření.

UČINIL BŮH ZLO?

„Kterýž formuji světlo, a tvořím tmu, působím pokoj, a tvořím zlé, já Hospodin činím to všecko.“ (Iz 45:7)

Když Bůh UČINIL DOBRO, automaticky tím stvořil jeho proti­klad – ZLO. Když vyrobíme auto, stvoříme tím zároveň znečištění ovzduší. Neučinili jsme znečištění, ale znečištění se stalo přirozeným následkem skutečnosti, že jsme vyrobili auto­mobil se spalovacím mo­torem. Když v místnosti postavíte zeď, automaticky s tím stvo­říte rozdělení, stvoříte dvě místnosti. Když člověk vyrobil motorové auto a sklízel užitek z jeho užívání, musel hledat způsob, kterým by znečiš­tění způsobené automobilovou dopravou vyřešil.

A tak vidíme, že Bůh učinil všechny věci dobré. Ale ve své ob­rovské moudrosti začal své stvoření učit dobrému a zlému, neboť věděl, že ke všemu dobrému existuje protějšek, přinejmenším teore­ticky. Stejně tak ve své moudrosti Bůh UVOLNIL nebe a dal všem andělům svobodnou vůli, aby si mohli zvolit dobro, které důvěrně znali, anebo zlo, o němž pouze věděli. Vysvětlil jim vše, co je násled­kem zla: zármutek, smutek, bolest a zkáza, a dal jim na vědomí koneč­nou porážku zla v absolutním neodvola­telném odcizení od Boha. Co se stalo v PRVNÍM NEBI (v neviditelných oblastech Božích), to se děje v každém nebi. Každé nebe si musí projít zkouškou, aby bylo uči­něno neporušitelným.

JE NEBE NEPORUŠITELNÉ?

Nebe, ty neviditelné Boží oblasti, frekvence Ducha, kde přebý­vají svatí andělé a Bůh ve vší velikosti své moci, je nyní neporušitel­nou oblastí. ALE naše nebe – nebe našeho ducha, duše a těla, kde se v této chvíli zápasí a bojuje, kde bojuje archanděl Michael, aby sesadil ďábla a jeho zástupy, ještě neporušitelné není. V jednom okamžiku v daleké minulosti Bůh dovolil satanovi, který se tehdy nazýval Hejlel neboli „JASNĚ ZÁŘÍCÍ“, aby zasel símě vzpoury mezi ostatní jasné anděly z ŘÁDU SVĚTLA. Ti přebývali v druhé oblasti nebe, hned vedle Boha, a nad nimi byl jasný anděl Hejlel, ve většině překladů Bible překládaný jako Lucifer (Iz 14:12). To byla překladatelova chyba, neboť v hebrejštině je jeho jméno Hejlel. Tento jasný anděl je v Ezechi­elovi 28:16 popsán jako „Memšak“ neboli cherubín, který zastiňoval nebe. To znamená, že měl v nebi jedinečné postavení a jeho moc byla tak veliká, že celé nebe přikrýval (ty pod ním) vyjádřením Otce a vůlí Všemohoucího a probouzel nebe do mohutných CHVAL. Andělé se sytí Boží energií, když se otevírají chvále. Nad Hejlelem už bylo jenom jedno místo vyšší než on, a to bylo postavení JEŽÍŠE, SYNA. Hejlel se chtěl stát MANŽELEM CÍRKVE.

„Však ty jsi říkával v srdci svém: … posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční (severní).“ (Iz 14:13)

K tomu však Bůh Hejlela nestvořil. Mohl vést nebeské zástupy ve chválách, mohl zastiňovat nebe svou velikou mocí, ale nemohl krvácet a umírat na Gol­gotě za naše hříchy. Toto místo nebylo pro žádného anděla. HEJLEL K TOMU NEMĚL SCHOPNOST ANI PO­STAVENÍ.

Když se rozhodl být králem, pak pro něho zůstalo jediné volné místo – být KRÁLEM ZLA. Zlo nemělo žádného krále. Nemělo žád­nou osobnost. Zlo tehdy bylo pouhou teorií. Protějšek Boha ještě nebyl podroben zkoušce. Nikdo nepotřebuje podrobovat zkoušce Boží Slovo, aby se zjistilo, že je pravda, ale satan vynalezl LEŽ. Satan začal kázat opak pravdy – lež. A to proměnilo jeho přirozenost.

„Když mluví lež, z svého vlastního mluví, nebo lhář jest a otec lži.“ (Jan 8:44c)

Satan ukázal nebeským andělům království, které jim dá. Pou­kázal jim na slabost člověka, kterého Bůh plánoval učinit. Řekl jim, jak se chystá okupovat NEVĚSTU KRISTOVU, jak zplodí syny, kteří by naplnili jeho království, a nabídl jim knížectví. Měli svobodnou volbu. To byl jediný způsob, jak mohl Bůh učinit NEBE NEPORUŠITELNOU OBLASTÍ. Bůh musel dovolit svým andělům, aby se roz­hodli podle vlastní svobodné vůle, bez Jeho zasahování. Mohli se rozhodnout proti Němu nikoli pro svou slabost, ALE ZE SVÉHO VÝHODNÉHO POSTAVENÍ SÍLY, MOUDROSTI, POZNÁNÍ A POROZUMĚNÍ.

MÍSTO, Z NĚHOŽ NENÍ NÁVRATU 

To znamená, že jakmile se rozhodli, dostali se na místo, odkud již není možné se vrátit. Ti, kteří se ROZHODLI PRO BOHA, to již nemohou odvolat stejně jako ti, kteří se rozhodli pro ZLO. Existuje pro to jeden zásadní a závažný důvod. Předtím, než mi to Bůh vysvětlil, přemýšlel jsem stejně jako mnozí, proč SVRCHOVANÝ Bůh všechny nespasí a nevezme je zpět do nebe.

Hledal jsem v této otázce Boha, abych zjistil, jaká je pravda. Vě­děl jsem, že Bůh může udělat všechno. Zcela jistě by mohl spasit i ďábla a všechny ztracené muže a ženy, očistit je a vzít do nebe. A BŮH MI UKÁZAL PRAVDU. Když jsem se modlil, dostal jsem vizi. Uviděl jsem, jak někdo přichází do mého pokoje. Byla to osoba, která měla velikou moc a která, jak se zdálo, užívala velké autority. Měla způsoby knížete. ALE jak jsem se na ni díval, instinktivně jsem poznal, že je to PADLÝ ANDĚL. Když jsme se pozdravili, představil jsem se mu a ze­ptal se ho, jestli zná nebe. Udělal jsem to, protože jsem mu nechtěl dát najevo, že vím, že je zlý duch. Klidně mi odpověděl: „Odkud myslíš, že jsem?“ Z toho jsem poznal, že ví, co si o něm myslím. Potom jsem mu vysvět­lil, že já a lidé jako já bychom zoufale chtěli do nebe a že život zde by pro nás nic ne­znamenal, kdybychom mohli udělat nebe svým domovem. Dále jsem se ho zeptal, proč kvůli tomuto utrpení opustil nebe a proč nečinil pokání, poněvadž jsem cítil, že by mu Bůh odpustil a vzal ho zpět do nebe.

Vybuchl nenávistí a proklínal Boha, tak jak jsem to ještě nikdy předtím neslyšel. Pak řekl, že kdyby mu Bůh odpustil všechno, co kdy udělal, a vzal ho zpět do nebe, vrátil by se tam jen proto, aby nebe zni­čil. Nenáviděl Boha, nebe a všechny věci, které se Boha týkají. Nikdy jsem neviděl takovou nenávist, nikdy jsem nemluvil s člověkem, který by v sobě neměl alespoň malý dotek Boží přirozenosti, na rozdíl od tohoto stvoření, které jsem měl před sebou. Povstal jsem, abych ho napomenul, ale on vytušil, co mám v úmyslu, a klidně vykročil ze dveří. Šel jsem za ním a uviděl jsem ho, jak si hraje s dětmi jako milý strýček. Bůh mi pak řekl, že bych si musel jít s dětmi hrát, abych je z jeho ruky zís­kal zpět.

Tato lekce byla dostačující. ĎÁBEL A JEHO ZÁSTUPY spolu s hříšnými lidmi nemohou být spaseni proti své vůli. Člověk ani satan nebo jeho andělé nepůjdou do pekla proto, že hřešili. Peklo je připra­veno pro ty, kteří v nebi nechtějí být.

VELKÁ OTÁZKA – PROČ PEKLO?

Peklo je nesmírným BOŽÍM MILOSRDENSTVÍM. V Bohu se všechny věci pohybují, v Něm spočívají, žijí a existují. Aby mohl člo­věk žít, musí být v Bohu. Aby mohl zemřít, musí se z Boha dostat ven. Jinými slovy, jestliže tě Bůh učinil stvořením ŽIVOTA a ty se chceš účastnit smrti, musíš se změnit na stvoření smrti, tak že se zbavíš Boha, neboť BŮH JE ŽIVOT. Tajemství nemožnosti návratu těch, kteří od Boha odcházejí, spočívá ve skutečnosti, že člověk musí ZTRATIT BOŽÍ PŘIROZENOST a nasát do sebe přirozenost cizí, aby mohl od Boha plně odejít. Cizí přirozenost nemůže na Boha reagovat ani se k Němu vrátit, protože není a NIKDY NEBYLA z Boha. Jelikož se HŘÍŠNÁ PŘIROZENOST nemůže zbavit sama sebe, není v padlých andělech ani v satanovi nic, co by je mohlo dovést zpět k Bohu. PROTO BOHA NECHTĚJÍ a nikdy chtít nebudou.

VĚČNÉ NEBE

Stejným způsobem ti, kteří se konečně zbavili hříšné přiroze­nosti, přijímají BOŽÍ PŘIROZENOST a nemohou se navrátit zpět k hříšné přirozenosti, když se svou svobodnou vůlí definitivně roz-hodli pro Boha.

CO JE PEKLO?

Peklo je stav bytí či oblast ducha, kde přebývají ti, kteří se ne­chtějí poddat Bohu. Jsou různé stupně pekla neboli trápení podle stupně ducha v té oblasti žijícího. V pekle není nikdo, kdo by mohl být v nebi. Kdyby takovým lidem dal Bůh tisíc let na pokání, stejně by ho nečinili. Peklo není jen místem Božího práva a soudu, ale je Jeho NESMÍRNÝM MILOSRDENSTVÍM. Jakmile se stvoření stane věcí temnoty, nemůže existovat ve světle. Světlo by pro něj bylo nevýslov­ným mučením a utrpením, a proto Bůh pro stvoření temnoty stvořil oblast temnoty.

Když se satan a jeho duchové vzbouřili proti Bohu, vstoupil do vzpoury i člověk. Bůh musel najít konečné místo pro duchy, kteří padli z NEJVYŠŠÍHO NEBE do NEJNIŽŠÍHO NEBE, odkud nakonec padnou do konečného místa svého přebývání, které nazýváme OHNI-VÉ JEZERO.

Nejnižší nebe je oblastí, v níž přebýváme my. Je to oblast ducha, duše a těla, kde si Bůh pro sebe připravuje příbytek. Tato oblast je nyní obsazena ďáblem a jeho anděly.

DUCHOVÉ SE SYTÍ

Zlí duchové nyní nemají žádný jiný zdroj, odkud by mohli zís­kávat potravu, vyjma naší oblasti. Jinými slovy, aby mohli fungovat, potřebují energii. A protože ji nemohou získat přímo od Boha, nemo­hou se postavit tváří v tvář Bohu, sají energii z naší oblasti. Díky tomu do naší oblasti přinášejí NEMOC, BOLEST, ZÁRMUTEK A SMRT. Veškeré utrpení lidstva je způsobeno tím, že v sobě nemáme dostatek energie, abychom mohli lidem přikazovat život a zdraví. Satan nás okradl o naše království a o moc vládnout v této oblasti pokojem a ra­dostí. JAKO BOŽÍ SYNOVÉ TOTO ZNOVU ZÍSKÁVÁME ZPĚT. A tak nakonec satana a všechny jeho zástupy z naší oblasti svrhneme a zaujmeme království pro Ježíše Krista, našeho Pána.

Abychom se drželi tématu, budeme muset odložit hlubší vy­světlení na jinou příležitost.

PRVNÍ PATRO NOEMOVA KORÁBU

Archa byla zapečetěna ve zvláštní, určitý čas. Bez ohledu na to, zda stavba trvala sto dvacet nebo jen dvacet let, Noe měl koráb vy­smolit v jistý čas – těsně před vyplutím. Jinak by vítr a žár slunce archu zničily. Smola tedy představuje PEČEŤ ŽIVÉHO BOHA. Zá­chrana korábu a těch, kdo byli v něm, byla závislá na zapečetění. Proto je tak nesmírně důležité. Vidíme tedy, že Bůh je naše spasení.

DRUHÉ PATRO

Druhé patro archy reprezentuje Syna, Ježíše Krista. Toto patro totiž mělo dveře. Ježíš je dveřmi, jimiž vstupujeme do Boha.

„Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde a pastvu nalezne.“ (Jan 10:9)

ZAVŘENÉ DVEŘE

Nejdůležitější na dveřích korábu bylo to, že je Bůh zavřel před­tím, než za­čalo pršet, a tak Noema, jeho rodinu a zvířata uvnitř skryl. To symbolizuje, že až bude církev zapečetěna živým Bohem a na zem začne dopadat zkáza, budou někteří lidé v bezpečí, zatímco jiní ne. Píše se o tom v Žalmech:

„Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá v stínu Všemohoucího odpočí­vati bude. Brky svými přikryje tě a pod křídly jeho bezpečen budeš. Místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.“ (Ž 91:1;4)

Podle Božího zaslíbení někteří uniknou ničivé moci soužení. Soužení na ně bude mít pouze jeden účinek, totiž že je očistí a připraví na setkání s Ježíšem při Jeho příchodu a osobním zjevení. Pak Jej uvi­díme takového, jaký je. NEBOŤ BUDEME JAKO ON.

TŘETÍ PATRO

Třetí patro je obrazem Ducha svatého. Duch svatý je naším OKNEM, kterým hledíme do nebe. Někteří lidé se nás snaží přesvěd­čit, že jim Duch svatý dává různá pozemská zjevení, jež jim mají po­moci v podnikání a přivést je k bohatství. Jiní říkají, že jim Duch svatý říká, kdy se mají vykoupat, kdy uklidit dům atd. ALE mnozí mají tu čest spíše s NÁBOŽENSKÝMI DUCHY, kteří se jim snaží dát pocit „supersvatosti“ prostřednictvím množství tělesných úkonů. Tito lidé tak míjejí podstatu růstu do Krista a proměňování se do Jeho podoby. Duch svatý je naším oknem, které hledí nahoru do nebe.