1. STÁNEK NA POUŠTI

Bůh dal Mojžíšovi podrobný plán stanu, který měl postavit. Konstrukce měla být přenosná, aby s ní Izraelci mohli putovat z Egypta do Kanánu. Přitom Egypt je zde obrazem otroctví, hříchu a naší staré Adamovské přirozenosti a Ka­nán obrazem velikého zaslí­bení spasení a života svobodného od hříchu.

Vnější ohrazení (oplocení) bylo sestaveno z dřevěných, mědí obložených sloupků, které byly zasazeny v měděných patkách (Ex 27:10). Dřevo mluví o tom, že Bůh si používá člověka, aby lidé mohli vstoupit do Boha. Skutečnost, že sloupky byly obložené mědí a stály v měděných patkách, znamená, že jejich postavení a služba je jaksi po­vinná a že nedává prostor pro nestálost či změny. Celé ohrazení bylo pokryto lně­ným (jemně tkaným) suknem, které viselo na stříbrných háčcích a sponách. Lněné sukno mluví o spravedlnosti a stříbro o vy­koupení, takže jejich spravedlnost je podporována a držena mocí Kristova vykoupení. Délka nádvoří byla sto loket a šířka padesát loket. To znamená, že délka obvodu byla tři sta loket, což je číslo Gedeonovy vítězné armády. Stánek jako vzor ve svém symbolickém jazyce obsa­huje každé písmenko Božího Slova – to, jak Duch svatý pracuje v ži­votě hříšníka vně stánku, jak ho přivádí skrze bránu dovnitř, celou cestu věřícího až do svatyně svatých, kde je vsazen do truhly smlouvy a kde se v něm odhalují všechny vlastnosti vzkříšeného Krista.

Stánek tedy v sobě obsahuje samu podstatu evangelia Ježíše Krista a Jeho lásky. A toto zjevení nyní přišlo do církve, aby se ho Boží lid mohl účastnit a mohl být připraven na vrcholnou zkušenost, do níž brzy skrze soužení neboli oheň vstoupí.

2. ŠALOMOUNŮV CHRÁM V JERUZALÉMĚ

Šalomounův chrám nám ukazuje, že existuje druhá etapa cesty, do které lidstvo vstupuje v naplňování Božího plánu: Jsme živými kameny budovanými v duchovní dům. Kameny nemohou stát samy o sobě. Jednak v sobě mají zlaté tyče, které je drží, a zároveň jsou z vnějšku pokryty zlatem. Zlato mluví o Božím charakteru. A tak naše stará, chladná, mrtvá, kamenná přirozenost je přikryta Boží přiroze­ností a naše nahota je ospravedlněna Všemohoucím. TO VŠE SVĚDČÍ O KŘTU V DU­CHU SVATÉM.

Velmi důležitý je také fakt, že SLÁVA Šalomounova chrámu byla větší než sláva Mojžíšova stánku. Za Mojžíše byla v jednom oka­mžiku sláva tak veliká, že jeho tvář zářila a lid se na něj nemohl ani podívat. To je zcela jistě historický fakt. Ale je tím míněno také to, že byla doba, kdy Bůh jednal s církví na nižší duchovní rovině, než s námi jedná nyní. V SOUČASNÉ DOBĚ VYCHÁZÍME ZE ZKUŠE­NOSTI ŠALOMOUNOVA CHRÁMU A VSTUPUJEME DO TŘETÍ ZKUŠENOSTI, VSTUPUJEME DO PŘIROZE­NOSTI ČLOVĚKA KRISTA.

Podle 2. Paralipomenon 3:3 byly míry chrámu 60 loket x 20 loket, což se rovná 1200 čtve­rečních loket (120 x 10). Deset je číslo vlády či dokonalosti Božského řádu (např. deset přikázání). (Další informace o čísle deset v knize E.W.Bullingera „Number in Scrip­ture“.)

Sto dvacet bratrů bylo o letnicích shromážděno v horní míst­nosti, a tak číslo sto dvacet symbolizuje vítězné přebývání Ducha svatého. Mojžíš zemřel ve sto dvaceti letech. Jeho život sestával ze tří období po čtyřiceti letech. Každé bylo časem soužení a třetí období mu přineslo vítězství nad samou smrtí.

Síň měřila 20 loket x 20 loket, její výška byla sto dvacet loket a svatyně svatých měřila rovněž 20 loket x 20 loket (2Par 3:4;8). Číslo dvacet symbolizuje svědectví Krista. Svatyně sva­tých je místem ko­nečného naplnění lidstva, kdy člověk vejde do plnosti Krista.

3. ČLOVĚK JEŽÍŠ KRISTUS NEBOLI POČÁTEK TŘETÍHO CHRÁMU

„Toto praví Amen, svědek ten věrný a pravý, POČÁTEK STVOŘENÍ BOŽÍHO.“ (Zj 3:14)

„Ten prvorozený z mrtvých.“ (Zj 1:5)

Ježíš Kristus je počátek stavby TŘETÍHO CHRÁMU. V Kristu jsme tím třetím chrámem a konečným naplněním všeho, co kdy bylo o chrámech v Bibli napsáno.

Ježíš Kristus řekl Židům, že Herodův chrám ve skutečnosti ne­byl pravým chrámem, ale že tím pravým chrámem bylo Jeho tělo.

 „Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Jaké znamení nám ukážeš, že tyto věci činíš? Odpověděl jim Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej. I řekli Židé: Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzděláš jej? Ale on mluvil o chrámu těla svého.“ (Jan 2:18–21)

O třetím chrámu mluví i apoštol Pavel:

„Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého ve vás? Kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji.“ (1Kor 6:19)

Je velmi zajímavé, že tomuto učení věří dokonce i moderní Izrael. Ovšem s tím rozdílem, že si myslí, že tím třetím chrámem jsou oni. V přirozeném jím jsou, ale v duchovním smyslu jsme tím chrá­mem my, Boží Izrael, který zahrnuje jak židy, tak po­hany.

V říjnu 1973, kdy se nad Izraelem začala stahovat mračna a kdy se dostal do války, se o třetím chrámu zmínil jeden vysoce postavený izraelský muž. Řekl premiéru Golda Meirovi tato slova: „Toto je konec třetího chrámu.“ V té temné hodině si před premiérem nehrál se slo­víčky. Bylo zcela jasné, že mluví o Izraeli.

Naše univerzity a semináře dlouhou dobu učily, že Kanán je symbolem země slávy po smrti, a tak pěstovaly učení vzdáleného nebe kdesi na daleké planetě. Nyní, skrze zjevení Ducha Svatého a Krista v nás, zcela jistě víme, že Bůh určil, abychom měli zkušenosti nebe zde a nyní, zatímco jsme v tomto životě. Ježíš ve svém životě de-monstroval, že přebýval na nebeských místech, i když byl na zemi. Například:

„A jistě žádnýť nevstoupil v nebe, než ten, kterýž sestoupil z nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi.“ (Jan 3:13)

Tento verš a mnoho dalších jasně říká, že Ježíš byl v nebi, zatímco chodil po zemi. Takže nemluvíme jen o nebi v nás, ale i o nás v nebi.

PRAVDOU ZŮSTÁVÁ, že mnozí křesťané jsou tak neztišení, že do reality Ducha mohou vstoupit až svou smrtí. Ale nyní rozumíme Božím cestám a záměrům a víme, že jakmile se svatí nechají Božím královstvím prostoupit, Bůh přivede nebe dolů na naši zemi.

„Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.“ (Mat 6:10)

JAKO JEŽÍŠ

Můžeme být jako Ježíš. To se nestane tak, že se o to budeme slo­žitě snažit. Ve skutečnosti se to nikdy nemůže stát snažením, ale tím, že se naučíme ustupovat Ježíši z cesty a DÁVAT MU PROSTOR, ABY NÁS ČINIL SOBĚ PODOBNÝMI.

JEŽÍŠ KRISTUS, NÁŠ PÁN, je konečný vzor toho, co Bůh svým Slovem na zemi vytváří. Promluvil, a stalo se. Pomazaným Slovem Božím jsme přetvářeni do Jeho obrazu a podoby. Existuje učení, které říká, že jste bezbranní, že s tím nemůžete nic dělat. Pravdou však je, že vám Bůh dal svobodnou vůli, takže se můžete Bohu bránit natolik, že půjdete do pekla, budete-li chtít. Na druhé straně můžete dát Bohu ve svém životě „zelenou”, aby vás uvedl do podobnosti se svým obra­zem. V epištole Římanům 6:16 se říká, že se stáváte služebníkem každého ducha, kterého posloucháte. Bůh tedy očekává, že uplatníte své právo a že se Mu podřídíte, aby vás mohl sjednotit s Kristem.

DŮLEŽITOST POSELSTVÍ

Důležitost tohoto poselství spočívá v tom, že evangelium Ježíše Krista je TAJEMSTVÍM, které nebylo nikdy plně zjeveno, ale má být zjeveno generaci posled­ních časů.

„Jdi, Danieli, zavřená a zapečetěná budou ta slova až do času konce.“ (Dan 12:9, z originálu)

Stejnou myšlenku sděluje apoštol Pavel Efezským (Ef 3:3–5).

„Totiž že mi skrze zjevení oznámil tajemství, jak jsem již předem krátce napsal. Z toho můžete při čtení poznat, že rozumím Kristovu tajemství, které za jiných dob nebylo lidským synům oznámeno tak, jak je nyní skrze Ducha zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům.“

Někteří z čtenářů namítnou: „Ale vždyť to již apoštolům a pro­rokům zjeveno bylo.“ Avšak sám Pavel s tím nesouhlasí, když říká, že slyšel slova, která mu nebylo dovoleno vyslovit (2Kor 12:4).

1) Když Jan obdržel zjevení Ježíše Krista, dostal je v tajemství, a toto tajemství je dnes zjevováno Božím synům skrze Ducha svatého.

2) Ve Zjevení 10:4 bylo Janovi přikázáno, aby nepsal, ale zape-četil to, co promluvilo SEDM HROMŮ. Osobně věřím, že některá zjevení, která v naší době přijímáme, patří mezi ta, která Jan nesměl napsat.

3) V knize proroka Daniela 12:9 říká anděl Danielovi, že tajem­ství evangelia budou zjevena až v čase konce.