Slovo stánek má dva významy:
1) stan, příbytek pastýře, a
2) chrám, místo uctívání.
Pokud tedy jde o stánek na poušti, který dal Bůh Mojžíšovi, mluvíme zároveň o Božím příbytku a místě setkání Boha s člověkem.
„Ale Nejvyšší nebydlí v chrámích rukou udělaných.“ (Sk 7:48)
Protože Bůh nebydlí v chrámech udělaných lidskou rukou a přitom Šalomounovi řekl, aby mu postavil dům, jedná se pouze o TYP, OBRAZ Jeho pravého příbytku, kterým je LIDSKÁ BYTOST – věčný dům pro věčného Boha.
V Janovi 2:19–21 JEŽÍŠ Židům říká:
„Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej. I řekli Židé: Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzděláš jej? Ale on mluvil o chrámu těla svého.“
Ježíš popisuje své tělo jako chrám, který není udělaný lidskýma rukama.
Stánek na poušti je proto plánem či obrazem velkého chrámu, lidské bytosti – třetího chrámu.
SEDM ETAP
Plán tohoto stánku na poušti byl dán Mojžíšovi s následujícím příkazem: „Hlediž pak, abys (stánek) udělal podlé podobenství toho, kteréž tobě ukázáno jest na hoře.“ (Ex 25:40) Ve stánku je SEDM KUSŮ NÁBYTKU reprezentujících sedm etap cesty, po které Bůh vede svůj lid. Těchto sedm vzestupných kroků milosti se na zemi projevuje ve třech odlišných objektech:
1) církvi;
2) Těle Kristově;
3) lidské bytosti.
CÍRKEV
Slovo církev pochází z řeckého „EKKLESIA“. „Ek“ znamená „z, ven z“ a „kkleis“ znamená „povolání“. „Kaleo“ znamená „povolat“. Církev je tedy povolaná skupina. V této knize budeme studovat její vývoj v sedmi etapách vedoucích k závěrečnému dokončení všeho, co se církví nazývá.
TĚLO KRISTOVO
Když mluvíme o Těle Kristově, vidíme ho jako prototyp všech těl. Tělo Kristovo je nadřazeno všemu, co se nazývá tělo nebo organizace. Lidské tělo je největší organizací v naší oblasti, ale Tělo Kristovo, složené z mnoha lidských bytostí, tuto velikost předčí.
LIDSKÁ BYTOST
Tento oddíl pojednává o lidském těle jako CHRÁMU živého Boha. „Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého v vás? Kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji.“ (1Kor 6:19)
Jako lidská bytost (chrám živého Boha) člověk vstupuje do Boha, když se v jeho duchu, duši a těle stane skutečností to, co symbolizuje stánek. V naší knize budeme sledovat zápas mezi silami nebe a silami pekla o cenu lidské duše a METAMORFÓZU (přeměnu) člověka buď v bytost nebeskou, nebo démonickou.
Lidská bytost se na samém vrcholu svého vývoje, jak to uvidíme v lekci ze stánku, vzdá svého života, aby mohla být pohlcena do vyšší formy života – TAJEMNÉHO TĚLA KRISTOVA.
Jednotlivé části začnou tvořit celek. Na samém vrcholu své úplnosti a dokonalosti člověk vylije všechnu svou dobrotu, kterou přijal od Boha, a to za jediným velkolepým účelem. Tím je „odměna Božího povolání shůry v Kristu Ježíši.“ (Fil 3:14, NBK)
TROJÍ DĚLENÍ
Povšimněme si, že církev je jako část stánku reprezentována vnějším nádvořím, které obklopuje a zahrnuje další dvě části.
Druhou část, TĚLO KRISTOVO, reprezentuje svatyně (svaté místo), která je součástí církve.
Třetí a poslední část, představující LIDSKÝ PŘÍBYTEK A MÍSTO SETKÁNÍ BOHA S ČLOVĚKEM, tj. lidské tělo, reprezentuje svatyně svatých. Proto je lidský život pro Boha tak vzácný, a stejně tak vzácný by měl být i pro nás.
SEDM PŘEDMĚTŮ
Následuje výčet sedmi předmětů ve stánku, rozdělených do tří částí:
Církev (vnější nádvoří):
a) měděný (bronzový) oltář;
b) měděné umyvadlo.
Tělo Kristovo (svatyně):
a) svícen;
b) stůl předložených chlebů (jídelní stůl pro kněze);
c) zlatý kadidlový oltář.
Lidské tělo (svatyně svatých):
a) slitovnice (přikrývá truhlu, je udělána z čistého lístkového zlata);
b) truhla smlouvy.
Z tohoto výčtu je zřejmé, že povinností církve je vést člověka k měděnému oltáři zápalné oběti ohně a do vodního hrobu, umyvadla, k obmytí a očištění. Potom začne v srdci věřícího působit dílo svícnu (Duch Svatý), stolu předložených chlebů (Kristus – život – chléb) a zlatého kadidlového oltáře (což představuje konečné a naprosté oddělení celého lidského i duchovního života Bohu).
Třetí etapa cesty v lidské duši, jak je to znázorněno slitovnicí a truhlou smlouvy, vyvádí člověka z něho samého a uvádí jej do při-rozenosti Otce. To je třetí zkušenost a konec vší tělesnosti.
TŘETÍ ZKUŠENOST
Po této třetí zkušenosti je člověk ve svém přirozeném těle jako Ježíš. Chodí a žije v těle a krvi, a přesto je bez hříchu. Potom ve vzkříšeném těle může člověk jíst, chce-li, ale je natolik podobný Bohu, že může procházet zdí nebo zmizet. Tuto zkušenost apoštol Pavel popisuje v 1. Korintským 15:51–53.
V epištole Římanům 8:29 objasňuje skutečnost, že budeme jako Ježíš nejenom duchovně, ale i fyzicky. Jednoho dne, a to velmi brzy, se stane, že Pán odpoví na naši modlitbu: „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi (v naší bytosti).”
„Neboť ty, které předzvěděl, také předurčil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozený mezi mnoha bratry.“ (Řím 8:29, NBK)
„Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. Musí zajisté toto porušitelné obléci neporušitelnost, a smrtelné toto nesmrtelnost.“ (1Kor 15:51–53)
NĚKTEŘÍ NEZEMŘOU
Pokud je skutečně tak pozdě, jak si myslíme, někteří dnes žijící lidé nikdy nespatří smrt. Nicméně ať smrt uvidíme, nebo ne, patříme-li Bohu, budeme během JEDNOHO TISÍCE LET poslední trumpety neboli poselství života proměněni ze smrtelných na nesmrtelné.
VYTRŽENÍ
Nenastane nějaké FYZICKÉ vytržení, které by nás odneslo ze země na jinou planetu, ALE nastane duchovní vyzdvižení, či, chcete-li, změna. Budeme „vytrženi“ ze smrtelnosti do nesmrtelnosti, v níž nás nebude moci spálit žádný oheň na zemi. Budeme zde, abychom vládli a kralovali s Kristem nad živými, nikoli nad popelem těch, kteří byli spáleni. Podrobnější vysvětlení najdete dále v knize.
| << Předchozí strana | Další strana >> |