Každý stavitel nejprve vypracuje podle požadavků a účelu, ke kterému se budova staví, plán.

Bůh, největší mistr všech stavitelů, sestavil tři jasné plány či vzory toho, co na zemi buduje.

1) Mojžíšův stánek na poušti: První chrám – Ex 25:1–9.
2) Šalomounův chrám v Jeruzalémě: Druhý chrám – 1Par 22:9–11.
3) Člověk Ježíš Kristus: Začátek třetího chrámu – Mat 24:2.

Podívejme se nejprve na materiál, který byl použit při stavbě Mojžíšova stánku na poušti, a srovnejme ho s materiálem užitým v Šalomounově chrámu.

V Mojžíšově stánku bylo stavebním materiálem dřevo pokryté zlatem, kůže zvířat, měď, látky symbolických barev a stříbro. (Ex 25:3–5)

(a) Dřevo symbolizuje tělesného člověka.
(b) Zlato reprezentuje Boží přirozenost.
(c) Kůže zvířat, které byly zhotoveny z vůle těla, představují oběť a přikrytí. Toto by nás více než co jiného mělo uvést do oblasti přímluvného života za druhé, kdy se nesobecky vydáme pro dobro Těla Kristova.
(d) Měď znamená soud nad hříchem.
(e) Barvy látek:
Modrá reprezentuje očištění.
Bílá (bílé hedvábí nebo kment) představuje čistotu.
Červená (červec) značí krev Kristovu.
Purpur (šarlat)1 reprezentuje kralování.

Při stavbě Šalomounova chrámu a Mojžíšova stánku na poušti byly použity materiály, které se od sebe značně lišily. Ve stánku to byly kůže zvířat, symbolizující vůli těla, a dřevo, symbolizující lidskost, které však bylo pokryto zlatem (Boží přirozeností). Zdi Šalo­mounova chrámu byly z kamenů, které na rozdíl od kůží nebyly učiněny z vůle těla, ale samým Božím opracováním. Do každého ka­mene byly vyryty obrazce a do nich vsazeno zlato. Také z vnějšku byly kameny obloženy čistým zlatem. Boží přirozenost tak přikryla nahotu jejich přítom­nosti v chrámu, přičemž jak zevně, tak i zevnitř byly na­plněny Božím životem. Bůh zaslíbil lidem, že v nich bude chodit a mluvit.

„A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha ži­vého, jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.“ (2Kor 6:16)

Už nejde jen o to, aby lidská přirozenost byla zvenku pokryta Boží přirozeností, ale o to, aby stejně tak jako ZLATO prostoupilo až dovnitř kamene, živý Bůh pracoval uvnitř člověka.

Pro všechny měděné předměty bylo typické, že se nacházely na vnějším nádvoří, protože na vnějším nádvoří Bůh jedná s hříchem.

V Šalomounově chrámu se počet a rozměry symbolických předmětů zvětšily. Například počet svícnů v chrámu se zvýšil na DESET (2Par 4:7), což poukazuje na vzestup díla „dynamis“ Ducha svatého v oblasti duše a ducha každého věřícího a církve obecně. Pět svícnů bylo umístěno na pravé a pět na levé straně svatyně. Počet stolů předložených chlebů se rovněž zvýšil na deset. Pět stolů bylo na jedné a pět na druhé straně. Pět je číslo služebnosti.

Rozmístění služebností – pět napravo a pět nalevo – naznačuje, že existuje tělesná služebnost, která bude jako pět bláznivých panen, a moudrá služebnost jako pět moudrých panen.

Zvětšili se také cherubíni v chrámu. Cherubíni na slitovnici ve stánku byli zřejmě malých rozměrů, v každém případě nemohli být větší než jeden loket nebo osmnáct palců. Ale v Šalomounově chrámu se křídla cherubínů dotýkala obou bočních zdí. Jedno křídlo měřilo dvacet loket. Křídlo se dotýkalo křídla a vnější křídla se dotýkala zdi. Rozhojnilo se tedy zastínění u slitovnice. Duše je zastíněná, když se duch člověka spojí s Duchem Božím. Místo, kde se setkáváme s Bo­hem, se totiž nachází mezi duší a duchem.