ČTYŘI SLOUPY U OPONY

Opona ve svatyni je TŘETÍM vchodem, jímž se vstupuje do SVATYNĚ SVATÝCH neboli NEJSVĚTĚJŠÍ SVATYNĚ. Zde nalézáme ČTYŘI dřevěné sloupy pokryté ZLATEM, zasazené do STŘÍBRNÝCH PATEK, které je drží ve vzpřímené poloze.

„A tak (Bůh) vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k vý­chodní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.“ (Gen 3:24)

Cherubíni byli také na oponě (Ex 26:31) a na slitovnici (Ex 25:19).

Když člověk vstupuje do svatyně svatých, musí projít skrze ČTYŘI sloupy, které jsou obrazem zkoušek a soužení. Má-li se člověk vrátit do Edenu (oblast naprosté jednoty s Bohem), musí projít skrze meč ohně. Hořící kadidlo na kadidlovém oltáři je symbolem úplné oběti duše Bohu. Na vrcholu své spra­vedlnosti člověk ztrácí sám sebe a je pohlcen Bohem.

PŘIKRYTÍ

„Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne v noci jíti mohli. Neodjal sloupu oblakového ve dne, ani ohnivého sloupu v noci od tváři toho lidu.“ (Ex 13:21–22)

Zde mluvíme o Bohu, který zastiňuje svůj lid a chrání ho, tak jako matka chrání své maličké. Skrývá ho pod deštník, když slunce pálí, a dává mu jasné světlo, když je tmavá noc. Bůh El Šadai v překladu znamená „Matka Velkých Prsou”. Jako slepice shromažďuje kuřátka pod svá křídla, tak se Bůh staral o Izrael a tak se stará o nás.

Přikrytí stánku se skládalo ze čtyř vrstev:

1) vyšívání – deseti pruhů jemně tkaného plátna modré, pur-purové, červené a bílé barvy (Ex 26:1);
2) kozí srsti (Ex 26:7);
3) beraní kůže (Ex 26:14);
4) jezevčí (tachecí) kůže (Ex 26:14).

Vrchní přikrytí stánku, vyrobené z výšivek, bylo prací žen, která před Bohem představovala stejnou oběť, jaké bylo třeba i pro další vrstvy přikrytí.

Zbylé tři druhy přikrytí (bod 2 až 4) tvořily kůže mrtvých zvířat. To symbolizuje skutečnost, že jedinými lidmi, kteří mohou přikrýt druhého, jsou mrtví lidé. Vyšívané přikrytí reprezentuje dílo církve, které je motivováno Bohem.

Deset pruhů závěsů určených na pokrytí stánku bylo navzájem spojeno do dvou skupin po pěti (Ex 26:3). Délka jednoho pruhu byla dvacet osm loket. Chyběly dva lokte do třiceti loket, což byla plná délka stánku. Je to také číslo dospělého Božího syna.

Symbolika pětek (pět pruhů spojených do jedné skupiny) nám říká, že služebnosti (ne jeden služebník), které vytvářejí přikrytí Těla Kristova na zemi, jsou spolu navzájem spojeny ZLATÝM KRUHEM neboli symbolem Boží lásky a jednoty na zemi. Služebnost se ve svém díle pohybuje za prvé v Duchu, a za druhé ve Slově.

Dvacet osm loket ukazuje, že toto přikrytí je krátké a nedoko­nalé, ačkoli je naprosto v pořádku a podle Boží vůle.

Nyní jsme pojednávali o symbolickém významu závěsů. Po­kročme však dále k věcem, o kterých jsme ještě nemluvili. Všimněte si, že symbolika se v mnoha částech stánku opakuje, ale pokaždé je přidáno něco, co se neobjevilo v předchozí zmínce. PADESÁT ZLA­TÝCH SPON drží DVĚ skupiny látek po PĚTI při sobě (Ex 26:6). Číslo padesát zde mluví o padesátém roce, což je MILOSTIVÉ LÉTO, v němž jsou v Izraeli všichni zajatci propouštěni na svobodu a všechny dluhy odpuštěny. Stojí za zmínku, že JEŽÍŠ ZEMŘEL, VSTAL A DAL NÁM LETNICE V ROCE MILOSTIVÉHO LÉTA. Mojžíš žil sto dvacet let a o letnicích bylo shromážděno sto dvacet svatých. Sto dvacet vynásobeno padesáti dává šest tisíc, rok ZÁVĚREČNÉHO MILOSTI­VÉHO LÉTA, v němž povstanou a vyjdou Boží synové. To je napsáno na stropu stánku. Dvě skupiny závěsů zde opět reprezentují dva ve­liké Boží svědky na zemi – DUCHA A SLOVO.

VYŠÍVÁNÍ

Pojednejme nyní o symbolickém významu deseti látek následují­cích barev: a) modrá, b) purpur, c) červená, d) bílé soukané hedvábí (jemně tkané plátno).

Látky těchto barev byly ručně tkané s výšivkami cherubínů. Toto dílo konaly ženy.

KLÍČ

Žena symbolizuje církev.

Vyšívání reprezentuje její dílo a práci lásky v Duchu, která je zcela vedena a řízena Pánem, stejně jako tehdy Mojžíšem.

Cherubín představuje obecenství Ducha. Když se pohybujeme v Duchu, připojují se k nám nebeské zástupy, a to se stává naším přikrytím. Ne že bych já přikrýval vás, ale Duch v Těle nás přikrývá, tak jako maso a kůže přikrývá kosti. Bez tohoto přikrytí nejsme nic než „údolí suchých kostí“.

„Běda synům zpurným, dí Hospodin, skládajícím radu, kteráž není ze mne, a přikrývajícím ji přikrytím, ale ne z ducha mého, aby hřích k hříchu přidávali.“ (Iz 30:1)

Symbol cherubínů je symbol přikrytí. Kdekoli se v Písmu vy­skytují, vždy znázorňují jistý druh přikrytí.

Bůh nedopusť, abych se opovažoval být přikrytím druhých nebo třeba své MANŽELKY. Nemohu ji přikrývat, protože ve mně není žádná síla chtít nebo udělat, ale má síla je v Kristu. V hodině soužení ji budu muset předat Ježíši a důvěřovat Mu, že se o její bezpečí postará.

ČTYŘI ROZMĚRY PŘIKRYTÍ VE VYŠÍVÁNÍ

Již bylo řečeno, že vyšívání (výšivkářské dílo) symbolizuje práci církve vedenou a řízenou Duchem Svatým. Tato práce má čtyři roz­měry (dimenze) znázorněné čtyřmi barvami a druhem látek, které byly ke zhotovení přikrytí použity.

PŘIKRYTÍ DUCHEM SVATÝM

a) MODRÁ látka reprezentuje posvěcení. To je proces, kterým je do mého těla vypalována přirozenost Ducha. Dal by se přirovnat k práci dobytkáře, který rozžhaveným železem vypaluje zname-ní svému dobytku.

PŘIKRYTÍ KRISTEM

b) PURPUR označuje Krále. Syn oděný svým otcem, jehož nahota je přikryta přítomností a mocí Krále.

PŘIKRYTÍ KRVÍ

c) ČERVENÁ látka znamená oběť, která je protikladem sebezá­chovy. Symbolizuje opatrné, rozmyslné a pečlivé dílo – „jemně soukané“.

PŘIKRYTÍ ANDĚLY

d) BÍLÉ jemně soukané hedvábí znamená čistotu a svatost. I toto je opatrná, rozmyslná a pečlivá práce – „jemně soukaná“.

Tyto látky a jejich barvy reprezentují dílo církve, které je pro věřícího přikrytím.

JSME PŘIKRYTI BOŽÍM ZPŮSOBEM

„Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá (to je místo mezi cherubíny na slitovnici), v stínu Všemohoucího odpočívati bude.“ (Žalm 91:1)

Verš 2: „Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.“

Verš 4: „Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho (symbol moci) bez­pečen budeš. Místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho (obranná zbraň).“

Verš 11: „Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.“

SYMBOLIKA PŘIKRYTÍ V PÍSMU

Když děti Izraele putovaly z egyptského Ramesses do zaslíbené země Kanán, Bůh jim poskytl veškerou možnou péči a vysvobození, aby mohly přežít. Vždyť taková cesta by pro ženy, děti, starce a do­bytek byla zcela nemožná. Na vyprahlé a suché poušti nebyla žádná potrava ani pro několik lidí, natož stovky tisíc, či dokonce milióny. Následující verše Písma dokreslují, jak zázračně Bůh Izraelce na cestě zaopatřil.

„Sami jste viděli, co jsem učinil Egyptským, a jak jsem vás nesl na kří­dlách orličích, a převedl jsem vás k sobě.“

„Orličí křídla“ symbolizují křídla moci. To lze odvodit z podmí­nek, které na poušti panovaly.

Exodus 23:20 mluví o andělovi, který šel před Izraelem, aby ho chránil a vysvobozoval:

„Aj, já pošli anděla před tebou, aby ostříhal tebe na cestě, a přivedl tě na místo, kteréž jsem připravil.“

Verš 21: „Šetrně se měj před ním (měj se před ním na pozoru), a po­slouchej hlasu jeho. Nepopouzej ho, neboť nepromine přestoupení vašeho, poněvadž jméno mé jest u prostřed něho (doslova v něm).“

Verš 23: „Nebo půjde anděl můj před tebou, a uvede tě do země Amo­rejského a Hetejského, Ferezejského a Kananejského, Hevejského a Jebuzej­ského, kteréž vyhladím.“ (země Gergezejského je vynechána – Joz 24:11)

Sedm národů bylo potřeno před Izraelem a dnes některé z nich tvrdí, že jim země Palestiny stále patří.

Bůh svůj lid zaopatřil. Dal jim úkryt před sálajícím sluncem, dal jim dostatek proteinu ve stravě, aby je zachoval silné a mocné. Bůh se nadpřirozeně postaral o obuv a ošacení. Žádný národ v historii lidstva neprožil nikdy tolik mateřské lásky a péče milujícího Boha jako Izrael na poušti. Dovolte mi ocitovat následující verše.

BOŽÍ DEŠTNÍK

„Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli.“ (Ex 13:21)

Ošaceni, uzdraveni a nasyceni manou.

„A tak za čtyřidceti let krmil jsi je na poušti. V ničemž nedostatku ne­měli, oděv jejich nezvetšel a nohy jejich se neodhnetly (neotekly).“ (Neh 9:21)

„I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť, a vycházeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákoně mém či nebude.“ (Ex 16:4)

VODA ZE SKÁLY

„Aj, já státi budu před tebou tam na skále, na Orébě. I udeříš v skálu, a vyjdou z ní vody, kteréž píti bude lid. I učinil tak Mojžíš před očima star­ších Izraelských.“ (Ex 17:6)

JEŠUA

Bůh je Bohem zaopatření. V Něm je zaopatření, které přikryje všechny naše slabosti a uzdraví všechny naše nemoci.

Někteří z vás, kdo čtete tyto řádky, se možná nacházíte v nebez­pečí života, pokud vaší zemí zmítají války a revoluce. Ale pamatujte na to, že David byl v nebezpečí života každý den a Duch Svatý skrze něho, více než skrze kohokoli jiného v Písmu, mluvil o Božím vysvo­bození od nepřítele.

„Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku. Na pastvách zele­ných pase mne, k vodám tichým mne přivodí. Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své. Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi, prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje. Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.“ (Žalm 23:1–5)

Toto Slovo a mnohá další ukazují na zastínění, které Bůh církvi, když chodí v Duchu, dává. Zastínění znázorněné vyšíváním toto vše symbolizuje.

KOZÍ SRST

„Nadto uděláš houní z srstí kozích k přistírání příbytku po vrchu.“ (Ex 26:7)

Kozel (koza) je obětní zvíře. Vidíme, že se zvíře vzdává svého vlast­ního přikrytí pro přikrytí stánku. To je svědectvím o vzrůstajících obětech svatých, jimiž se zvyšuje pomazání neboli přikrytí stánku vstupujícího do svého naplnění. Jsme dědici práce a životů mnoha mi­liónů bratrů, kteří již odešli. Musíme si být vědomi toho, že když budujeme, pak budujeme na základě práce a oběti jiných. V přenese­ném smyslu mohu vidět Pavlovu „srst“ a kůži jako vzor toho, co Bůh vypůsobil ve mně. Ale nejen Pavel, který je vynikajícím příkladem, ale třeba má matka, která mi den po dni do ucha šeptala: „Omni vincet amos“ (láska přemáhá všechny věci), a další duše, které si pamatuji, které mi někde po cestě životem předávaly Slovo života. Pracujeme na základě životů ostatních buď k dobrému, nebo ke zlému. Požehnáni jsou ti, jejichž „srst“ a kůže nadále visí jako ozdoba stánku těm, kteří pokračují v jejich díle.

BERANÍ KŮŽE

Když v Edenu člověk zhřešil, Bůh zabil dvě zvířata, vzal jejich kůže a přikryl jimi lidskou nahotu. Při budování stánku zaplatila mnohá zvířata nejvyšší oběť, aby jejich kůže vytvořily přikrytí. Opět se setkáváme s principem smrti svého já. Beraní kůže byly zbar­veny do červena. Červená barva, více než jakákoli jiná, je POSELSTVÍM SMRTI LIDSKÉHO JÁ. V Božím stánku není pro lidské já místo. Ti, kteří jsou v Kristu, jsou mrtví – mrtví svému já a světu a ŽIJÍ BOHU. Čím větší stupeň umrtvení, tím slavnější pomazání neboli přikrytí.

SVATYNĚ JE OBRAZEM DUŠE. Veškerá dobrota duše, kterou Bůh posvětil a očistil ke svým záměrům, nemá být člověkem použí­vána k jeho vlastním účelům, ale má být předložena Bohu. Ježíš šel k rybníku Bethesda a Jeho srdce mělo lítost a soucit se všemi nemoc­nými, kteří čekali na hnutí vody. Ale toho dne bylo Boží vůlí uzdravit jen jednoho z nich, muže, který tam ležel třicet osm let. A tak Ježíš uzdravil pouze tohoto člověka a to bylo vše, co tam učinil. Někteří z nás by tam postavili stan a uspořádali uzdravovací shromáždění. Dar může být správný, ale ten, kdo ho používá, může dělat věci naprosto špatně. Zdá se mi, že obecně se ujal názor, že když má člověk od Boha dar, pak všechno, co s ním dělá a učí, musí být rovněž z Boha. TO JE DALEKO OD PRAVDY. Dar může fungovat proto, že to Bůh chce, ale člověk, který ho používá, může dělat věci špatně, a dokonce hřešit.

„Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.“ (Řím 11:29)

Tento verš jednoduše znamená, že Boží dary jsou neodvolatelné, stálé a dobré. Použití daru závisí na člověku, který jej přijal, ale Bůh, jakmile dary dá, nikdy je neodebírá zpět.

HŘÍCH A DARY

Vzhledem k výše citovanému verši jsou NĚKTEŘÍ lidé, kteří nežijí svatý život, ale používají dary od Boha, pro mnohé křesťany zdro­jem zmatků. Neměli bychom být zmateni. Dar je dar. Spravedlivé a správné chování věřícího záleží na míře působení Ducha svatého v jeho životě. Pokud bychom museli něco dělat pro to, aby­chom dary dostali, pak by to bylo ze skutků, a ne z milosti.

JEZEVČÍ KŮŽE

Celá zvěst o přikrytí příbytku je poselstvím o oběti. V té části pouště žádní jezevci nežili, ale Izraelci si mohli vzít jejich kůže s sebou z Egypta, kde se velice živě obchodovalo. Víme tedy, že měli kozí srst, beraní kůže a jezevčí kůže. Jezevci představovali třetí skupinu zvířat. Jejich kůže, použité jako vnější přikrytí stánku, byly odolné vůči pouštnímu drsnému podnebí a zůstávaly nedotčené a neporušené. Je možné, že tato zvířata pocházela z jiného podnebí a měla tvrdší a tužší kůži. Víme však, že Bůh jejich kůže použil ke stavbě „střechy” pří­bytku a že velmi dobře vyhovovaly. Bůh používá vždy pravý materiál. Když nás Bůh někam postaví, tak tam máme být. Tam jsme nejlépe vybaveni pro Jeho záměry. Naše mínění o nás samých si s Božím mí­něním v této věci často protiřečí.

Přikrytí z jezevčích kůží neboli pomazání čelí žáru slunce, ná­poru větru, deště, horka a zimy a zůstává nedotčené a neporušené. Toto přikrytí zároveň přikrývá všechna ostatní.

Bůh dává v této hodině povstat armádě, která nebude poražena: tito lidé jsou VÍTĚZOVÉ. Oni přemohou všechny věci a přijmou cenu, totiž PLNOST KRISTA, do svých smrtelných těl. ONI ODHALÍ A ZJE-VÍ KRISTA TÉTO ZEMI. Reprezentují jezevčí kůži – poslední při­krytí Božího příbytku.

„Běda synům zpurným, dí Hospodin, skládajícím radu, kteráž není ze mne, a PŘIKRÝVAJÍCÍM JI PŘIKRYTÍM, ale ne z ducha mého, aby hřích k hříchu přidávali.“ (Iz 30:1)

Všechno lidské přikrytí je nicotné a marné. Hledejme přikrytí Ducha Božího, které nám Bůh poskytuje v Těle, a nespokojme se s ničím jiným.