Exodus 25:23–25: „Uděláš také stůl z dříví setim. Dvou loket bude dlouhost jeho, a na loket širo­kost jeho, půl druhého pak lokte vyso­kost jeho. A obložíš jej zlatem čistým, a uděláš mu okolek (obrubu, korunu) zlatý vůkol. Uděláš také okolo něho lištu čtyř prstů zšíří (doslova: na šířku dlaně), a okolek zlatý uděláš okolo té lišty.“

STŮL PŘEDLOŽENÝCH CHLEBŮ reprezentuje třetí zkušenost církve, jak je to ukázáno ve stánku.

MÍRY

Délka dvou loket a šířka jednoho lokte tvoří dva čtverce, což mluví o SVĚDECTVÍ Ducha a Slova. Člověk nemůže mít Slovo bez Ducha, protože je to Duch, který nám Slovo osvěcuje. Výška jednoho a půl lokte ukazuje, že stále nejde o Boží plnost. Zkušenost jedení u stolu předložených chlebů sama o sobě nemůže uvést církev do plné postavy věku Ježíše Krista. Je to však další nezbytná zkušenost na cestě k cíli.

STŮL KRÁLE

Koruna (obruba) na okraji stolu, pak lišta o šířce lidské ruky a další koruna na dolní straně desky stolu (jedna koruna na desce stolu, druhá zdola) znamenají, že stůl byl stolem královským a zároveň místem kralování skrze utrpení a soužení. Koruna směřující nahoru byla znamením vyvýšeného postavení, zatímco koruna smě­řující dolů byla znamením pokoření. Na všem vidíme zlato jako přiro­zenost Boží – „čisté zlato“. Všechny nádoby používané u stolu – mísy, pánvičky, konvice apod. – byly rov­něž z čistého zlata. To vše symboli­zuje, že ač­koliv jde v prvé řadě o člověka, služba při stolu předlože­ných chlebů je plně inspirovaná Božím Duchem.

SYCENÍ SE JEŽÍŠEM KRISTEM

Veškerá činnost v třetí oblasti církve, jak je to znázorněno ve stánku, je obrazem člověka sytícího se Kristem.

„Jáť jsem ten chléb života. Otcové vaši jedli mannu na poušti, a ze­mřeli. Totoť jest chléb ten s nebe sestupující. Kdož by koli jej jedl, neumřeť. Jáť jsem ten chléb živý, kterýž s nebe sestoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.“ (Jan 6:48–51)

Toto nemluví pouze o sycení se člověka Božím Slovem ze strá­nek Bible, ALE mluví o člověku, který se sytí samým živým KRISTEM. Sycení se Kristem je duchovní záležitost, ne mechanické učení veršů nazpaměť nebo jakákoli jiná fyzická aktivita. Je to vstup do Ducha a poddání se Božímu Duchu, který nás může živým Slovem nasytit.

Ježíšem Kristem se můžeme sytit ve třech rozměrech:

(1) Kristus uvnitř – Kristus je v Duchu svatém. Když věřící při­jímá Ducha Svatého, přijímá Jej do svého ducha. Duch svatý začne okamžitě dodávat do duše energii, aby do ní mohl vstoupit Kristus. Malý, tichý hlas v duši věřícího potřebuje být vyživován a křesťan by mu měl naslouchat. Často máme tendenci poslouchat hlasy z vnějšku a zamítat hlas, který je uvnitř. Je pravda, že velká část církve učí, že musíme poslouchat své vůdce a že ženy musí poslouchat své manžely (třeba démony posedlé), bez ohledu na to, co říkají nebo dělají. Já učím, že máme poslouchat Ducha svatého. Boží Duch ve věřícím nás povede, abychom poslouchali dobro, a ne zlo. Pokud to, co zde píši, nějaká žena vezme jako svolení ke vzpouře proti svému muži nebo křesťan jako po­vzbuzení ke vzpouře vůči svému vůdci, pak takový neslyší hlas Ducha. Duch svatý nás uvádí do veškeré pravdy.

(2) Sytíme se Kristem v Těle věřících. Ti, kteří nás předešli, nám zanechali pravé učení a příklady, které bychom měli pozorně sledovat a následovat. Dnes je tolik napodobenin a padělků, že musíme být zá­vislí na Duchu svatém. Proto bude Bůh do Těla posílat nezbytnou duchovní stravu, kterou věřící potřebují. Ve shromáždění věřících je takový pohyb a jednání Ducha, které nemůže být nikde jinde. Když se shromáždí dva nebo tři, Duch bude jednat skrze dary a požehnání, které se jinde neprojeví. „Neopouštějme našich shromáždění.“ (Žid 10:25) Doslovný překlad tohoto verše by zněl asi takto: „Nezanedbávejme naše společná shromažďování nebo setkávání.“ Slovo „naše“ v tomto textu reprezentuje ty, kteří jsou s vámi jedno v Duchu, a slovo „spo­lečná“ znamená jedné mysli. Častokrát se mnozí shromáždí, ale nejsou „spolu“ a nejsou z kategorie „naše“. Někdy se shromažďujeme pod záštitou různých lidí, kteří diktují podmínky, za kterých se sejdeme, a pak je Bůh v našem setkávání až na druhém místě. V každém shro­máždění křesťanů musí být Bůh Králem a jako takový musí být na našich setkáních uznáván. Následující verš to dokazuje:

„Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce. Neboť kde­koli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mat 18:19–20, NBK)

Tato citace zcela jasně ukazuje, že Ježíš Kristus naše setkávání navštěvuje a že klíčem našich setkání je být „pospolu“.

(3) Sytíme se Kristem v Jeho osobní přítomnosti – třetí rozměr. To znamená, že člověk Ježíš Kristus přichází do našich domů, do na­šich ložnic, do našich jídelen, obývacích pokojů a našich církví. Nepři­chází jako návštěvník, k němuž jsme laskaví, ale jako Pán a Král. Je-li tomu tak, pak se Jím budeme sytit dnem a nocí, ve spánku i v bdělosti.

MLUVENÉ SLOVO

Z živého Slova (Logos v Janovi 1:1) přichází mluvené Slovo. Když je živé Slovo uvnitř v nás, pak slova, která mluvíme, jsou DUCH A ŽIVOT. Když mluvíme hlasem Krista, pak nás poslouchají všichni BOŽÍ SLUŽEBNÍCI A ANDĚLÉ. MLUVENÉ SLOVO jsou tedy pří­kazy Ducha vykonávané Božími andělskými služebníky, kteří jsou „služební duchové, kteříž posíláni bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení“. (Žid 1:14)

Starý zákon byl napsán jako vzor a stín věcí, které se naplní v Ježíši Kristu. Proto všechno ve Starém zákoně ukazuje na Krista, tedy Kristus je hlavním tématem Písma. Někdo se může ptát, zda některé výroky Písma nebyly instrukcemi pro Židy ke správnému životu v přirozené oblasti. Odpověď zní ano, ALE protože fyzické je z duchovního, neexistuje ve fyzické oblasti nic, co by nebylo stínem či lekcí něčeho DUCHOVNÍHO.

POUŠTNÍ KŘESŤANÉ

Bůh dal lidu, který putoval přirozenou pouští, ustanovení a zá­kony, které byly dobré a užitečné pro jeho zachování. Když jsou tytéž zákony uplatněny v DUCHOVNÍM, jsou dobré a užitečné pro DU­CHOVNÍ POUŠTNÍ KŘESŤANY. V duchovním smyslu se skutečně nacházíme na suchých místech. Člověk a ďábel zastínili evangelium mnohým smetím a harampádím, a pokud by nebylo čistým zlatem, pak bychom ho nebyli schopni už nikdy uvést do jeho původního stavu. Dnešní svět hříšníků je skutečně pouští. Proto jako byl Kristus skálou Izraelcům na poušti, tak stejnou skálou, ze které prýští voda, je dnes i nám na naší poušti. (Viz 1Kor 10:4;11).