Dvanáct je číslo PLNOSTI, DOVRŠENÍ. Znamená také dosažený Boží výsledek v jeho plnosti, jinými slovy DOKONALOST.

Proto vidíme, že dvanáct bochníků chleba představuje dokona­lost sycení se Slovem, neboť chléb je Kristus – Boží Slovo. 1. Královská 4:7 říká:

„Měl také Šalomoun dvanácte vladařů nade vším Izraelem, kteříž opat­rovali potravu krále i dům jeho.“

Ve Zjevení 22:2 je zmínka o dvanácti druzích ovoce: „Uprostřed ulice toho města po obou stranách řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce. Vydává své ovoce každý měsíc a listí toho stromu je k uzdravení ná­rodů.“ (NBK)

Zde je opět zmínka o pokrmu Ducha. Tentokrát to není chléb, ale ovoce. Tento verš říká, že Boží synové ponesou samou podstatu Boží přirozenosti (tak jako strom nese ovoce z toho, co jej vyživuje) a budou vydávat duchovní energii přinášející život ostatním.

Dvanáct druhů ovoce ve Zjevení 22 poukazuje na plnost Božího života, který bude vy­cházet z Jeho lidu. Ne pouze z jednoho člověka, ale z mnoha lidí. Ježíš započal dílo, které bude dokončeno v nás a skrze nás. STŮL PŘEDLOŽENÝCH CHLEBŮ byl vyroben ze dřeva a byl pokryt zlatem. Člověk byl základem stolu, ale zlato (Boží přiro­zenost) bylo zastíněním či přikrytím. Dvanáct druhů ovoce dozrává KAŽDÝ MĚSÍC. Rok má celkem DVANÁCT MĚSÍCŮ, což mluví o plnosti času, v němž Boží synové přijmou veškerou Boží slávu.

DVANÁCT PŘIROZENOSTÍ ŽIVOTA

Dvanáct kmenů Izraele označuje dvanáct základních vlastností, skrze které Bůh na zemi odhaloval lidstvu svůj život. Jména těchto kmenů jsou klíčem k vlastnostem, které Bůh ve svém lidu vypůsobuje.

1. RUBEN – vize; kořen tohoto slova znamená vidět či rozlišo­vat. V Ezechielově vizi (Ezechiel 1) je Duch svatý popisován jako ten, který má oči všude kolem sebe. To ukazuje na duchovní schopnost vi­dět a rozlišovat.

2. SIMEON – slyšící, slyšení. Tuto myšlenku vyjádřil apoštol Pavel, když řekl:

„Tedy víra (je) ze slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží.“ (Řím 10:17)

3. LEVI – připevněný, přilnutý, sjednocený, zůstávající. Zde máme další Boží vlastnost, která je naprosto nezbytnou součástí zbroje těch, kteří přicházejí k dokonalosti:

„Ať však žádá ve víře a nijak nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je podobný mořské vlně, hnané a zmítané větrem. Ať se takový člověk nedo­mnívá, že od Pána něco dostane.“ (Jak 1:6–7, NBK)

Levitské kněžství sjednocovalo Boha a člověka do doby, než při­šel Sílo (Ježíš) (Gen 49:10). Nyní ke sjednocení s Bohem dochází skrze zastínění Ducha svatého, a to proto, aby se v naší duši, která je lůnem církve, zrodil Kristus. (Stejně zastínil Duch svatý Marii, než porodila Ježíše.)

4. JUDA – chvála, uctívání se vztaženýma rukama. Přirozenost chvály není přirozeností služebníka, ale SYNA. Duch chvály není zemský, ale nebeský. Když člověk chválí Boha, připojuje se k nebes­kému zástupu, čemuž sotva rozumí, nicméně z toho čerpá požehnání a užitek. Když se ve chválách připojujeme k nebi, náš duch se začíná rozjasňovat, a když čerpáme energii z oblastí nebes, začínáme vysílat STŘELY života v podobě světla, které zahání všechny síly temnoty. Chvála je příjemná.

Anděl Hejlel (ve většině překladů Písma chybně z hebrejštiny přeloženo jako Lucifer) byl v nebi, předtím než se vzbouřil, Mem-šakem neboli pomazaným vůdcem chval. Zastiňoval nebe chválou, a když andělé ve chvále otevírali svá srdce, přijímali z Boha energii. Chválením Boha se sytí duše.

5. ZABULON – ten, kdo přebývá, kdo zůstává. Tato přirozenost je v Písmu podepřena mnoha verši. Například Žalm 91:1 říká:

„Ten, kdož v skrýši Nejvyššího PŘEBÝVÁ, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.“

„ZŮSTAŇTEŽ ve mně, a já ve vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, NEZŮSTALA-LI by při kmenu, takž ani vy, leč ZŮSTANETE ve mně.“ (Jan 15:4)

6. DAN znamená soudit, přinášet soud, bojovat podle zákona, útočit, napadat (viz Gen 49:16–17). Tato přirozenost, jako jediná z těch, které Bůh vpracovává do svých dětí, se nebude v konečném naplnění všech věcí vyskytovat. Na konci bude zcela odstraněna a uvolní místo jiné přirozenosti, totiž jménu MANASSES. Manasses byl první syn Jo­zefa, který pochází z plodného kmene vinné révy. V překladu jméno Manasses znamená způsobit zapomenutí. Dan, muž soudu, je ne­plodný. Nicméně jeho bojování podle zákona bylo na čas nezbytné. Když však člověk dosáhne Krista, veškeré bojování ustává. Matouš 11:12 říká, že násilníci uchvacují nebeské království násilím a silou, ale ve Zjevení 7:6 je kmen Dan ze SPOLEČENSTVÍ PRVOTIN vypuštěn a nahrazen kmenem MANASSE­S!

7. IZACHAR – přinese odměnu. To mluví nejen o přijímání od­měn, ale také o nové povaze a přirozenosti věřících jako Božích kněží a králů – DÁVAT spravedlivou odměnu.

8. GÁD – četa, vojenská jednotka (viz Gen 49:19). Značí ochotu a schopnost být součástí celku, jednotkou armády. To je základní kva­lita, nezbytná k uspořádání těch, které Bůh vyvolil. Budou působit pod jednou Hla­vou jako jedno – pod Kristem jako Jeho Tělo. Bůh po­volává vojáky do armády.

9. ASSER – čestný, poctivý, šťastný, prospívající. (Viz Gen 49:20).

10. NEFTALÍM – zápasící, zápolící. Teprve když je v člověku utišena tělesná přirozenost, začíná se skutečně učit zápasu ve sprave­dlnosti. Společenství VÍTĚZŮ, které je ve Zjevení 14 popsáno jako 144 000, bude zápasit a zápolit, dokud nepřemůže a nezvítězí nad všemi věcmi – hříchem, nemocí, a nakonec i smrtí. Jsou to Boží zápasníci. Chvála Jeho jménu!

11. JOZEF – plodný vinný kmen a poslušnost (Gen 49:22n). Po­slušnost a plodnost jdou spolu ruku v ruce.

„V tomť bývá oslaven Otec můj, když ovoce nesete hojné.“ (Jan 15:8)

12. BENJAMÍN – syn pravice nebo syn síly (Gen 49:27). Jako je v symbolickém jazyce řečeno, že Ježíš Kristus je na pravici Otce, bude totéž řečeno o synech, kteří v blízké budoucnosti zjeví v přirozenosti Kristově.

DVANÁCT KMENŮ IZRAELE

Dvanáct bochníků chleba ve stánku je obrazem dokonalé Boží přirozenosti, která je člověkem vstřebávána. Ta způsobí, že člověk při­vede na světlo Boží slávu a bude ji zjevovat v lidské oblasti. Chlebem je Ježíš Kristus. Když se Mu staneme podobnými, staneme se chlebem. Proto se také Izrael, jako předobraz vzácného lidu poslední doby, stal obrazem chleba, který byl rozlomen pro svět. Stal se Božím nástrojem prostředkem, skrze který nám Bůh v historickém příběhu Bible poskytl obraz nejen Jeho dobroty v různých skutečnostech života, ale také Jeho přísnosti k těm, kteří nebyli poslušní. A tak my jíme tento chléb, dokud se sami nestaneme chlebem zlomeným pro umírající svět.

Pokud tedy chléb představuje energii, pak Bůh, který je SVĚTLO, také odhalí svou konečnou slávu v člověku ve formě světla. A tak ve Zjevení 21 vidíme SVATÉ MĚSTO odhalující dvanáct vzácných kame-nů – kamenů, které měl kněz na svém náprsníku (Ex 28:15n).

DVANÁCT KAMENŮ

Když se Ježíš v Janovi 17:5 modlí k Otci, říká:

„A nyní oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého touž slávou, kterou jsem měl u tebe, prvé nežli svět byl.“

Ve verši 10b prohlašuje: „A oslaven jsem v nich.“

Ve verši 22: „A já slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jedno jsme.“

Dvanáct kamenů ve Zjevení 21:19–20 symbolicky zjevuje koneč­nou slávu. Toto zjevení musí být vyloženo v Božím Duchu, neboť je napsáno v tajemství. Níže uvádíme významy dvanácti kamenů podle zjevení, které Duch dal:

1. JASPIS je průhledný kámen rozmanitých barev, zvláště pak barvy OHNĚ. Tento kámen se v Novém zákonu vyskytuje ve Zj 4:3, 21:11;18 a 19. Ve Zjevení 4:3 vidíme Krista sedícího na trůnu a Jeho tvář je zde popsána jako jaspis. Vydával čer­vený žár a zároveň jasné světlo. Jaspis znamená vykoupení, čistotu a zároveň soud.

2. SAFÍR má modrou barvu, která symbolizuje pomazání. Je to tvrdý kámen, podobně jako diamant (nejtvrdší nerost). To vyjadřuje trvanlivost a stálost díla. Navíc má safír různé odstíny modré barvy, což představuje různé stupně pomazání.

3. CHALCEDON je zelený kámen značící život. Pochází z hloub-ky země, odkud také má svou barvu.

4. SMARAGD je čirý, sytě zelený drahokam, který symbolizuje naději, život a čistotu. Ve Zj 4:3 je ke smaragdu připodobněn trůn a spolu s ostatními kameny tvořil duhu. Duha je vedle symbolu zaslí­bení také symbolem církve, která se shromažďuje v jedno v Kristu. Plnost světla – jednotnost církve.

5. SARDONYX má červenou a bílou barvu, což mluví o vykou­pení a svatosti, které jsou spojeny v jedno láskou.

6. SARDIUS má žlutavě hnědou barvu podobnou plameni, která značí sílu a vládu. Stejně jako oheň mění podstatu prvků a látek, tak nic neobstojí před pla­noucí přítomností Pána, až bude v srdcích lidí ustaven Jeho trůn.

7. CHRYZOLIT je barva BOHA. Symbolizuje Boží přirozenost – LÁSKU.

8. BERYLLUS (BERYL) má mořskou zelenavou barvu. Tato ze­lená je třetím odstínem mezi zelenými kameny a symbolizuje plnost a celost života. Měli jsme již zelenou barvu duhy, zelenou stromů a nyní máme zelenou moře. Život vzejde z národů, jazyků a ras.

9. TOPAZION (TOPAS) je žluté barvy. Je tvrdý téměř jako dia­mant. Tento kámen je schopen dvojího lámání světla a když se roze­hřeje nebo vyleští, začne elektrizovat.

10. CHRYSOPRAS má zlatavě zelenou barvu, zelenou smíšenou se zlatou. Boží přirozenost a Kristův život vycházejí, aby se smísily s ostatními světly města. Zde je třeba podotknout, že chrysopras je je­den z kamenů, který chybí ve výčtu kamenů v Ezechielovi 28:13, kde je uve­deno: „všelijaké (= všeliké) drahé kamení přikrývalo tě (tj. Hej­lela).“ To zna­mená, že bytosti zvané Hejlel (Lucifer) dal Bůh v symbolice drahých kamenů k dispozici každou milost a moc. Nicmé-ně slovo „VŠELIKÉ drahé kamení“ se vztaho­valo pouze na DE­VĚT kamenů. Ve Zjevení 21:19 čteme, že město bylo ozdobeno „všeli­kým kamenem drahým“, ale tentokrát se jedná o DVANÁCT KAMENŮ. Tři kameny jsou přidány. To znamená, že dokonalý člověk má navíc tři přirozenosti světla, které člověk Adam neměl, o čemž se ještě zmí­níme na konci kapitoly.

11. HYACINT je tmavomodrý kámen a znamená očištění, po­mazání a zastínění.

12. AMETYST je barvy vínové. Řecké „amethustos“ znamená „ne opilý“. Tento kámen mluví na prvním místě o oběti krve Ježíše Krista a na druhém místě o prvotinách. Poněvadž je posledním kame­nem v základech zdi města, vztahuje se také k poslednímu synovi Izraele, Benjamínovi, synovi síly neboli synovi pravice. Zmínka o vínu souvisí, jako v mnoha případech, s Kristovou obětní smrtí a násled­ným soudem nad hříchem (Iz 63:3). Před svou smrtí řekl Mojžíš Judovi tato slova:

„Práti bude u (ve) víně roucho své, a v červeném víně oděv svůj. Čer­venějších očí bude nad víno, a zubů bělejších nad mléko.“ (Gen 49:11–12)

Řecké slovo pro velikonočního beránka je „amnos“. V přenese­ném smyslu je použito v Janovi 1:29.36, kde se mluví o Kristu. Toto slovo se rovněž vztahuje na krev nebo víno. Také tento kámen schází v Ezechielově seznamu.

Vidíme tedy, že chléb ze stolu předložení bude opravdu předlo­žen až poté, co jej Tělo Kristovo přijme do sebe a on se stane jeho částí. To je symbol energie vycházející z Božích synů. Chléb vstupuje dovnitř a ven vystupují vzácné kameny. Oheň vstupuje do chleba jako ohnivá oběť před Hospodinem a ven vychází sláva v podobě jasných drahokamů.

Boží syn nebude pouze jeden izraelita nebo jeden člen kmenu, ale celý Izrael v jedné osobě. Plnost tohoto významu a slávu tohoto jména bude vtisknuta do jeho přirozenosti. Bude mít ve své bytosti plnost Boha.

V den očišťování měli kněží dát na dvanáct bochníků chleba čisté kadidlo (Lev 24:7) a jíst chléb s kadidlem. To je symbolem toho, že Kristus, kterého jíme a který v nás dokonale formuje sám sebe, v nás také rozhojňuje pomazání, takže se z nás line nádherná vůně čis­tého kadidla. Vychází z nás sláva, protože se podílíme na Jeho přiro­zenosti.

TŘI CHYBĚJÍCÍ KAMENY

1) Sedmý kámen – CHRYZOLIT – Duch svatý.
2) Desátý kámen – CHRYSOPRAS – Kristus.
3) Dvanáctý kámen – AMETYST – krev Ježíše Krista.

YAHWHVH, česky Jehova, Bůh, dal celému svému stvoření schopnost dosáhnout devíti přirozeností světla, které jsou symbolizo­vány devíti kameny v Ezechielovi 28. Zůstávaly však ještě tři přiroze­nosti, které Bůh nemohl dát, a tyto jsou reprezentovány třemi výše uvedenými kameny. Bez těchto tří – Ducha svatého, Krista a krve by lidstvo nemohlo vstoupit do dokonalosti. Člověk Adam proto musel padnout. Bez těchto tří kamenů satana přemoci nemohl.