Plán církve je ve stánku reprezentován sedmi kusy nábytku. Jsou to:

1) MĚDĚNÝ OLTÁŘ – reprezentuje kříž neboli smrt hříchu.

(a) Ospravedlnění – na člověka je pohlíženo, jako kdyby nikdy nezhřešil.
(b) Spasení – vykoupení – za člověka bylo zaplaceno, byl kou­pen.

2) MĚDĚNÉ UMYVADLO – reprezentuje smrt našemu já a ztě­lesňuje křest. Křest je vstup do smluvního vztahu s Bohem.

(a) Křest – vstup do smlouvy smrti, pohřbu a vzkříšení s Kristem.
(b) Posvěcení – člověk je očištěn a je tak přijatelný Bohu.
(c) Oddělení – Bůh si odděluje čistého člověka, aby jej mohl použít.

3) STŮL PŘEDLOŽENÝCH CHLEBŮ – reprezentuje sycení se z Těla Kristova, Boží jídelní stůl, stůl Krále.

(a) Sycení se z Krista v Těle.
(b) Sycení se z Krista v duchu každého věřícího.
(c) Sycení se z Krista v Ježíši, který není jen v nás, ale také s námi.

4) ZLATÝ SVÍCEN nebo přesněji podstavec na lampy – repre­zentuje jednotu v duchu mezi Bohem a člověkem. Ne pouze křest v Duchu Svatém, protože člověk může být pokřtěn v Duchu Svatém, a přesto nežít v Duchu. Svícen reprezentuje ovoce Ducha, spolupráci člověka s Bohem.

5) ZLATÝ KADIDLOVÝ OLTÁŘ – reprezentuje obětování duše.

6) SLITOVNICE – reprezentuje zastínění Těla Kristova.

7) TRUHLA SMLOUVY – reprezentuje pacholíka.

Nábytek jako celek reprezentuje:

1) Sedm etap vývoje v historii církve, které nakonec vyústí v do-konalou církev, o které se ve Zjevení 12:5 mluví jako o „PACHO-LÍKOVI“.

2) Sedm tajemství evangelia, která budou a jsou zjevována člo­věku a v člověku. Když v nich chodíme, přijímáme jejich zjevení. Bůh nechá muže a ženy jít vírou do zářícího světla SLOVA. Ježíš řekl v Ja­novi 7:17: „Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe.“ (NBK)

3) Otevření sedmi tajemství je otevření sedmi pečetí ve Zjevení 5:2. Jak jsou tajemství evangelia otvírána, svět dochází k závěrečnému naplnění všech věcí.

SEDM PEČETÍ

Otevření sedmi pečetí ve Zjevení 6 popisuje závažné události, z nichž některé jsou katastrofické. Poselství života přichází k církvi stále jasněji a církev sílí. Zároveň však i svět, tělesnost a ďábel nabý-vají na moci. Proto jsou následkem otevírání pečetí na světě proti-venství.

CÍRKEV

Bučící býček, samec, je násilím přiváděn na vnější nádvoří, na místo smrti. Cítí krev svých předchůdců, a tím více se vzpírá, aby si zachoval život. Ale vše marně. Lany je přivázán ke čtyřem rohům mě­děného oltáře, které jsou obrazem moci, autority, síly a soudu, a pak je ranou knězova nože usmrcen. S posledním škubnutím samec umírá a jeho bučení na věky utichne. Býk právě vstoupil do své METAMOR­FÓZY, do své PŘEMĚNY, aby se skrze smrt dostal do vyšší formy života. Poprvé v dlouhé historii ničení a zabíjení je SMRT použita Bohem k usmrcení toho, co bylo nežádoucí: k usmrcení tělesnosti. A tak se smrt kvůli hříchu stala nezbytností. „Osten pak smrti jestiť hřích.“ (1Kor 15:56)

GOLGOTA UVNITŘ

Mojžíšův měděný oltář symbolizuje Golgotu. Ne tu v reálném životě kdesi na kopci, kde Abraham obětoval berana namísto svého syna (Gen 22:13), ale Golgotu uvnitř lidského srdce. Je obětován beran lidského hříšného života.

Nůž je Boží Slovo. Býk je hříšný život hříšníka. Lana jsou přiro­zené okolnosti, které nás spoutají, a nejvyšší kněz je Kristus.

Samozřejmě prvním zabitým beránkem byl sám Ježíš Kristus. Od té doby jsme žádáni, abychom totéž činili pouze v duchu (nikoli fyzicky), a tak přijímáme veškeré dobrodiní života.

Měděný oltář na vnějším nádvoří se také někdy nazývá oltářem zápalné oběti. Jeho rozměry byly 5 loket x 5 loket x 3 lokte. Byl vyro­ben ze dřeva SETIM pokrytého mědí a jeho čtyři rohy byly rovněž pokryté mědí.

DŘEVO je obrazem těla (tělesnosti), což znamená, že člověk bude ze svých hříchů zachráněn zase člověkem:

„Nebo poněvadž skrze člověka smrt, skrze člověka i vzkříšení z mrt­vých.“ (1Kor 15:21)

DŘEVO SETIM bylo zvláštní dřevo. V Bibli zjišťujeme, že dřevo setim se používalo ke stavbě svatých věcí. To znamená, že ti, kdo slouží při vykoupení lidí světa, jsou zvláštní, Bohem ustanovení lidé, a nikoli každý, komu se povolání kazatele líbí.

MĚĎ je symbolem soudu, práva a síly. To, co bylo vykonáváno na oltáři, hovoří o soudu nad hříchem – ospravedlnění skrze víru a o síle, kterou bylo třeba vynaložit, aby zvíře bylo vůbec k oltáři při-vle­čeno. Přesně tak, jak je to v případě každého obrácení. Ježíš prohla-šuje v Janovi 6:44:

„Žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej, a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.“

PĚT KRÁT PĚT KRÁT TŘI

Pět je číslo služby a číslo vykoupení. Pětka povýšená na druhou (5 x 5) reprezen­tuje dokonané dílo – službu smrti hříchu. Měděný oltář nepředstavuje plné vykoupení člověka, pouze začátek díla vykoupení. Vykoupení začíná smrtí. Starý život musí zemřít, než může začít nový. Oltář byl postaven ve tvaru čtverce (5 x 5). To znamená, že Bůh od každého služebníka vyžaduje, aby byl ochoten se obětovat stejně jako Kristus. Proto se od každého Božího dítěte, které k měděnému oltáři přichází, požaduje, aby mělo tutéž mysl, která byla v Kristu Ježíši (Fil 2:5). V Matoušovi 20:22 se Ježíš ptá Jakuba a Jana: „Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jimž já se křtím, křtěni býti?“ Učedníci odpo­věděli kladně. Musíme mít s naším Spasitelem stejnou vůli. Pánova modlitba v Matoušovi 6:12 říká: „A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme viníkům našim.“ To je duch rovnosti – odpouštíme a je nám odpuštěno. Trojka je číslo Boha. Oltář zápalné oběti má na výšku tři lokte, což naznačuje, že výška neboli plnost Boží vůle při tomto prvním díle je nové stvoření. V horizontální rovině je dílo repre-zento­váno číslem PĚT, což znamená položení života za bratry, tak jako jej za nás položil Kristus – to je totiž přirozenost beránka.

ROHY reprezentují sílu a vládu. Zvíře bylo taženo šesti muži, aby mohlo být proti své vůli obětováno. Na vnějším nádvoří byl velmi často zmatek. Muži zápasili se zvířaty, zvířata bučela a marně se snažila zachránit si život. Bylo to místo napl­něné zápachem krve a ne-chutných vnitřností zvířat. Žádný člověk nepřichází k Bohu na zákla-dě své svobodné vůle.

Bůh, který učinil člověka poddaného pádu, S PLNÝM VĚDO­MÍM, ŽE ČLOVĚK PADNE, vzal vinu lidského pádu na sebe. Nejenže zaplatil cenu za jeho vykou­pení, ale vzal NA SEBE také povin­nost KAŽDÉHO ČLOVĚKA K SOBĚ PŘITÁHNOUT.

„A já, když budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“ (Jan 12:32, NBK)

DÍLO KRVE

Teprve teď můžeme začít mluvit o církvi. Vně nádvoří žádná církev neexistuje. Jakákoli instituce či organizace, která nezačíná s krví kříže, není církví. Proto vlastně REFORMACE církve začala až s Mar­tinem Lutherem, který se oddělil od Říma a znovu začal světu, který znal jen pykání, očistec a papeže, kázat OSPRAVEDLNĚNÍ VÍROU (Řím 5:1). Byl to pouze první ze sedmi kroků k dokonalosti, ale dokonce i v naší době se některé církve zastavily právě zde, u Luthera, a odmítají se pohnout dál. To, že byl oltář zhotoven z mědi, ukazuje, že se jedná o právo, ne o dokonalost. Vyjadřuje, že křesťan musí začít u brány stánku a měděného oltáře, a to bez výjimky. „Mzdou hříchu je smrt.“ (Řím 6:23) Tělo hříchu musí zemřít, protože je od přirozenosti Bohu nepřátelské. Když si oblékáme Boží přiro­zenost, musí ta nepřá­telská odejít. Krev vylitá na oltář zobrazuje Boží život. Tento život byl dostatečný k tomu, aby naší oblasti znovu dodal energii. Do naší oblasti vstoupila smrt, zabila naše předky a i na nás začala nakládat to, co vlastně hluboce nenávidíme. Potřebovali jsme energii, sílu k boji s naším nepřítelem. Bůh je světlo a SVĚTLO JE ENERGIE, a tak Bůh v podobě KRVE JEŽÍŠE KRISTA nalezl způsob, jak tuto energii zjevit v naší oblasti. To je fantastické a přes všechny pochybnosti PRAV-DIVÉ. Boží život, který k nám byl poslán v žilách člověka jménem JEŽÍŠ, byl UVĚZNĚN v Jeho žilách a v Jeho těle a dokud se ho ne-vzdal, nikdo z nás neměl žádnou naději na vysvobození. A když se ho vzdal – celý VESMÍR byl obživen a satan byl svržen ze svého trůnu jako kníže mocnosti povětří (a již nad námi nevládne). ČLOVĚK BYL ZNOVU POSAZEN NA TRŮN SLÁVY – a trůn slávy, to je SRDCE Božích synů (nebo-li trůn Davidův). Zjišťujeme tedy, že nyní má člověk svobodnou vůli poslouchat Boha, nebo ďábla, protože v tomto věku mu byla nabídnuta LEPŠÍ CESTA než poslouchat ďábla. Proto mohl být David člověkem podle Božího srdce, a přesto být schopen tak ohavných hříchů.

BŮH – VĚZEŇ

Když máme Boha, držíme, zadržujeme Ho v sobě jako ve vězení. Tak jako byl VZNEŠENÝ Bůh v člověku jménem Ježíš, tak je nyní znovu uzavřen v lidské schránce, a to díky stejnému procesu rozmno­žování druhu, jaký použil k přivedení PRVNÍHO KRISTA. Je to para­dox – VŠEMOHOUCÍ BŮH je uvnitř uzavřené nádoby těla, které je navyklé na porušenost. ALE jak jinak by se toto tělo mohlo stát nepo­rušitelným?

HŘÍCH vstoupil do člověka, a proto musel do téhož člověka vstoupit Bůh, aby jednou provždy skoncoval s nepřítelem! Dokonce když Ježíš chodil na zemi v lidském těle, BOŽÍ ŽIVOT v Něm toužil po vzkříšení neboli prolomení. Totéž se děje v nás, kteří v sobě máme dílo krve. TOTO DÍLO, A JEDINĚ TOTO DÍLO nás činí církví, nic jiného. Toto je vstup do počátku Božího stvoření. BEZ ZAČÁTKU ne-může být nic nového.

Uvěznění Krista uvnitř nás je veliké tajemství. Ježíš Kristus, náš Pán, musel přijít jako vězeň lidstva, aby mohl v této naší oblasti SÁM SEBE ZJEVIT. Lidstvo vlastnilo a drželo BOHA, dokud Bůh nepře­mohl to, co drželo Jej, a tak se člověk a držený stali jedním vyjádřením Boha. Doufám, že tomu, co říkám, rozumíte v Duchu. Pokud mů­žete rozumět, pak jste v Duchu. Pokud nerozumíte, pak se modlete.

DEFINICE PRAVÉ CÍRKVE

Církev nikdy neměla být budovou nebo nějakou organizací. Bůh určil, aby JEHO CÍRKVÍ byl Jeho lid. Vše, co se stalo v minulosti, bylo jen přípravou PRAVÉ CÍRKVE. Jakákoli organizace, která o sobě pro­hlašuje, že je pravou církví, si přivlastňuje postavení, v němž nebude nikdy schopna přes všechny své dobré úmysly opravdu žít. Když k sobě Ježíš povolal učedníky, dal jim duchovní výsadu, která převýšila a nahradila všechny lidské výsady a zákony. Byl to zákon, který byl „vepsán do masitých desek jejich srdcí“. Pokud toto máte, pak budete poslouchat Boha a budete jedno s Božím lidem. Jestliže to však ne­máte, pak budete dělat všechno možné, jenom ne to, co chce Bůh. A tak vidíme, že církve, které přicházejí se svými vlastními pro-gramy konání dobra, nejsou v Božím řádu. V Božích očích jsou jako divá zvěř, která se honí džunglí sem a tam a zajímá se jen o své věci.

BŮH PŘIVÍRÁ OČI

V této neutěšené situaci jsme již dlouhý čas a nějakou dobu jsme přesvědčovali sami sebe, že je to v souladu s Boží vůlí. Navzdory tomu nám Bůh dával mnohá požeh­nání, povzbuzení, uzdravení a vy­svobození, která jsme používali jako důkaz toho, že jednáme podle Boží vůle a že by nás a náš program měli následovat další. PŘESTO každý upřímný služebník evangelia ví, že naše „programování“ Boha a náš způsob řízení církve nebyl nikdy skutečným naplněním Bo-žích záměrů s církví. Mohl by Bůh pro naše skutky použít slova: „Dokonalý ve svém pokolení?“ Toto naše jednání, které trvalo stovky let, během kterých se do církve pomalu prolamovalo světlo, musí SKONČIT. KONČÍ DOBA HRANÍ SI NA CÍRKEV. Bůh přikládá se-keru ke kořenům našeho církevničení a během několika málo let dojde ke štěpení a dělení, kdy BŮH NÁHLE ODDĚLÍ OVCE OD KOZLŮ.

NA KRÁTKOU CHVÍLI, KTERÁ SE ZDÁLA BÝT VELMI DLOUHOU, BŮH PŘIVÍRAL OČI NAD SKUTKY, KTERÉ JSME DĚLALI V JEHO JMÉNU, AVŠAK NYNÍ JE JIŽ PŘIVÍRAT NEBUDE.

SMRT – BRÁNA K ŽIVOTU

Měděný oltář není život ani jej nepředstavuje. Reprezentuje smrt, která je bránou k životu.

TŘI PROMĚNY MĚDĚNÉHO OLTÁŘE

Měděný oltář představuje tři proměny:

1) proměnu smrtí;
2) proměnu ohněm;
3) proměnu vstřebáním.

1) Proměna smrtí: od býka k hovězímu.

Zákon života říká: To, co chce povstat z jedné formy života do vyšší, musí se nižšího života vzdát, aby získalo vyšší. Z tohoto důvodu se housenka ukládá k dlouhému spánku a umírá, aby z jejího hrobu povstal překrásný motýl v novém těle a nové přirozenosti.

„Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-liť, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.“ (Jan 12:24)

Toto je duchovní zákon, a ačkoli je paradoxní, je naprosto prav­divý. Ještěrka sežere mouchu, kuře ještěrku a člověk sní kuře. A tak se jediným zjevným úkonem moucha, ještěrka a kuře povýší do stavu, kdy se stanou součástí člověka.

Když byl býk přiveden do stánku a zabit, jeho kůže a vnitřnosti byly vyneseny ze stánku ven za hradby tábora a tam spáleny ohněm. To znamená, že naše špinavá a nečistá minulost byla odstraněna skrze víru, když jsme do svých těl přijali smrt na Golgotě. Duchovní zákon, který je tady aplikován, je popsán v Exodu 13:13.

„Každé pak prvorozené osle vyplatíš hovádkem (beránkem), pakli bys nevyplatil, zlom jemu šíji.“

Vyložíme-li verš v Duchu, vidíme, že JEDNA DUŠE může za­platit cenu za hřích JINÉ DUŠE. Problémem lidstva bylo to, že duše hříšníka nemohla zaplatit za hříšníka. Proto bylo třeba, aby za nespra­vedlivého zaplatil spravedlivý. Potřebovali jsme Ježíše KRISTA, a to zoufale. Kromě již zmíněného je zde aplikován ještě jiný zákon Božího řádu, který nacházíme v Římanům 6:16.

„Zdaliž nevíte, že komuž se vydáváte za služebníky ku poslušenství, toho jste služebníci, kohož posloucháte, buď hříchu k smrti, buď poslušenství k spravedlnosti?“

V minulosti jsme byli služebníky satana a jeho duchů, protože jsme jim byli poddáni. Nyní nás Kristus žádá, abychom se poddali SMRTI, KTERÁ BYLA V JEŽÍŠI, a Jeho kříži, který usmrcuje hřích a tělesnost.

Přijetí Golgoty a smrti na kříži nás přivádí do stejné situace, jako když se obyčejný býk musel vzdát svého života a byl vstřebán životem kněze, aby s ním mohl být jedno. Proto se od nás žádá, abychom přijali podobné postavení jako obětovaný býk; vzdali se svého přirozeného života a získali duchovní. Vzdát se svého tělesného života je spíše radostným očištěním než obětí.

„Protož prosím vás … abyste vydávali těla svá v oběť živou.“ (Řím 12:1)

2) Proměna ohněm: od hovězího k řízku.

Oheň mění konzistenci předmětů tím, že zvýší rychlost jejich atomů, a tak je donutí změnit formu a strukturu. Oheň tedy změní sy­rové hovězí maso na řízek a přizpůsobí ho snadnému vstřebání do lid­ského těla.

Tato proměna je obrazem toho, co se děje v lidské bytosti, když na ní přijde duch očištění a přinese hluboké výčitky z hříchů. Hřích je odsouzen na měděném oltáři a pro duši, která je očištěna od jeho moci, se hřích stává neobyčejně hříšným. Pokání je základem pro přijetí mě­děného oltáře uvnitř člověka. Někdo může namítnout: „Proč je pokání tak nezbytné? Proč bych nemohl jenom Ježíše přijmout jako svého Spasitele a přijmout všechna dobrodiní spasení bez pokání?“ Ježíš se nemůže po­dílet na hříchu. Matouš 9:16 říká:

„Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému, nebo ta záplata jeho odtrhla by díl od roucha, a větší by díra byla.“

Takový je Boží řád. Cílem Božího jednání s člověkem pod záko­nem bylo, aby člověk došel k poznání, že jeho spravedlnost je jako ohavné roucho a že on, člověk, potřebuje Spasitele. Nemohl totiž zachránit sám sebe. Pokání lze tedy definovat jako odvržení starého pro přijetí nového.

SPASITEL, ALE NE PÁN

Mnozí přijali Krista jako svého Spasitele, ale ve svých životech Jej zapírají jako svého Pána. Chtějí dělat své VLASTNÍ VĚCI. To je zá­kladní rozdíl mezi člověkem Adama a člověkem Krista. Člověk Krista chce činit vůli Otce, zatímco člověk Adama chce naplňovat své vlastní záměry. To je základní příčina rozdělení v křesťanském světě. Každý člověk nebo skupina jsou zaneprázdněni svým vlastním programem a není mnoho těch, kteří by hledali dokonalou Boží vůli.

OHEŇ VNĚJŠÍHO NÁDVOŘÍ je ohněm soudu a smrti. Když JEŽÍŠ VISEL na kříži, každý nerv a každá částečka Jeho bytí byla v pla-menech. Platil za smrt, kterou jsme měli přijmout my. Učinil to proto, abychom mohli přijmout očištění bez placení.

3) Proměna vstřebáním.

Třetí proměna na měděném oltáři je reprezentována masem, které se stává pokrmem pro kněze. Když jej sní a vstřebá do svého těla, je obyčejnému BÝKOVI dán podíl na službě oltáře. Kněz ve sku­tečnosti jí až ve svatyni, a ne na vnějším nádvoří, ale oběť vnějšího nádvoří představuje přeměnu těla zvířete z nepoživatelného na poži­vatelné. Některé oběti jsou na oltáři zcela spáleny, což znamená, že tělesnost je v Boží službě nepoužitelná. Tělesnost nemá v Božích vě­cech co dělat. Před Bohem účel nesvětí prostředky. Jestliže se motiv zdá být zbožný, ale prostředky jsou nezbožné, potom je bezbožný celý program. Hrabivost a způsoby, jak získat peníze, a dokonce kázání evangelia PROSPERITY (které, zdá se, vždy končí u tělesné myšlenky DÁVEJ BOHU, ABYS ZÍSKAL VÍCE) patří do skupiny obětí, které jsou pro Boha nepřijatelné. Cokoli má tělesný MOTIV, nemůže být DU­CHOVNÍ.

„Pre jeho rozum bude sa mu dariť lesť v jeho ruke, a zvelebí seba vo svojom srdci a že bude ubezpečený v pokoji, zahubí mnohých, ba ešte i na knieža povstane, ale bude skrúšený, pretože nebude ruky, ktorá by mu po-mohla.“ (Dan 8:25, Roh)

Učení prosperity je částí učení antikrista.

Bůh nevyžaduje pomoc, ale POSLUŠNOST.

Obraz kněze, který jí maso býka, symbolizuje dílo Ducha v cír-kvi, kdy tělesný člověk (býk) vydává svůj život Kristu (knězi) a stává se Jeho částí. ÚDĚLEM KNĚZE JE to, aby se stal částí Boha, když sám sebe obětuje Bohu ve svatyni svatých. A TAK BÝK, VSTŘEBÁN DO KNĚZE, VSTUPUJE JEHO PROSTŘEDNICTVÍM DO SAMÉHO ŽIVOTA BOŽÍHO.